tag:blogger.com,1999:blog-79120664743734882112012-02-16T12:53:55.417+01:00Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.comBlogger361100tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-39474865109377967782011-12-16T16:36:00.004+01:002011-12-17T19:29:03.183+01:00Až umřu, vydám se jako soudný člověk, který si je vědom všech svých chyb a prohřešků, vstříc peklu. Až dorazím do cíle, zastaví mě zřízenec: "Slečno! Co tu sakra děláte! Vás ja pustit dál nesmím!"...To mě zarazí: "Ale já tam přece patřím!"...On odpoví: "A to jste jako vzala kde? Víte, jakej bych měl průšvih, kdybych Vám otevřel tyhle dveře? Koukejte se otočit a pěkně si po támhletěch třyptivejch schodech vyhopkejte nahoru a zaklepejte na Nebeskou bránu, už na Vás čekají.."...Ztvrdnou mi rysy jako vždycky, když jsem nervózní: "Vy mi nerozumíte, já tam musím! Většina mých přátel už tam je nebo sem brzy dojdou. Co si bez nich na věčnosti počnu a co si počnou oni beze mě?"..."Na to jste ale měla myslet dřív, než jste se stala tak dobrým člověkem!"...Pak se ke mně nakloní a spiklenecky mi pošeptá: "Když řeknu že Ryan, Brad, James, Jason...Co se Vám vybaví?"..."Moji idolové z mladých let?"..."ANO! A každý z nich byl milující otec, odpouštějící přítel, starostlivý ctnostný člověk...A všichni tam nahoře chodí jen v bederních rouškách z obláčku..." A já mu slušně poděkuji, rozloučím se a vydám se nahoru...Protože si uvědomím, že posmrtnou odměnou nám bezelstným hodným blbečkům totiž nebude nekonečný sex s andělskými krasavci, hojnost všeho, co jsme si kdy odříkali...Ale hlavně fakt, že tady už můžem na vždycky myslet jen a jen na sebe....<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-3947486510937796778?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-36041536790372052962011-11-14T17:52:00.006+01:002011-11-15T14:56:18.889+01:00Prosím Vás, nenechte se odradit názvem, má mít nabuzující efekt...páč čím blbější, tím víc čtenářů, to praví zkušenost. V posledním komentu zaznělo přání na vložení poezie nebo povídky...Povídkování mi poslední dobou moc nejde, nikdy nedotáhnu děj do konce, páč je všechno kolem mě tak nějak otevřený a to se odráží zákonitě i v tvorbě...Ale básnění je jednodušší...Takže asi tak...<br /><br />Nedívej se na mě takhle hluboce<br />Vyvolává to jen klamný emoce<br />Nedávej mi radši pusu na čelo<br />Tvý lásky by se mi pak zachtělo<br />Nedrž mě za ruku, když padne černá tma<br />Budu toužít být chvíli jenom Tvá<br />Nechtěj vědět, proč jsem smutná, jak se mám<br />Budu chtít zkusit, jak chutnáš, však se znám<br />Nechval mi účes, netvrď, že mi sluší<br />Něžný melodie zní pak v mejch uších<br />Dík za trochu respektu, úcty i něhy<br />Ach kde jsou ty loňský sněhy<br /><br />O jeden řádek níž...<br /><br />Dík, žes mě naučil jen na zemi stát<br />V oblacích nelítat, nic nedávat znát<br />Navenek mlčet, když uvnitř křičím<br />Dělat, že zvládám, netrápím se ničím<br />Neřešit, když život se moc nedaří<br />Slzy nenápadně skrývat v polštáři<br />Spokojit se s málem, když aspoň to dáš<br />Doufat, že mě chápeš a dobře znáš<br />Teď už vím jistě, že to tak fakt není<br />To pěkný však nespadne v zapomnění<br /><br />Ale jsou tu jiní, co se i teď činí...<br /><br />Jsi vždycky se mnou, když cítím se sama<br />Hodně malá holka, trochu zralá dáma<br />Víš jak poznat, co mě právě trápí<br />Ať škola, móda, budoucnost či chlapi<br />Někdy zapomínáš, že jsem křehká duše<br />Kritiku pereš do mě jako z kuše<br />Umíš mě vždycky rychle rozesmát<br />Od Tebe ráda slyším: "Mám Tě rád"<br /><br />Jsem asi moc přímá, to nahání strach<br />Už mě nebavilo mluvit v hádankách<br />Každý ať si vezme, co na něho sedí<br />Koho to nebere, ať si svýho hledí<br />Básně mi zas tolik práce nedají<br />Talent a nestálost se těžko zatají<br />Snad chápete, co tím chci říct<br />V podstatě všechno a taky nic<br /><br />Jen vážně nevážne o tom, co mě žere<br />Občas se to ven zkrz prsty dere<br />A tak píšu, píšu, píšu<br />A je to na pí*u, pí*u, pí*u<br />Ale jsem štastná, že Vás mám<br />Jsme všichni spolu a každej sám<br /><br />A pak taky srdíčka, kurva hlavně srdíčka &lt;3&lt;3&lt;3!!! (já vím, že opakovaný vtip není vtipem, ale mě to bere :-D)<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-3604153679037205296?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-12296006770783352512011-11-08T18:38:00.002+01:002011-11-09T13:55:19.324+01:00Nejsem žádný bloggerský začátečník...Už během mé teenagerovské éry jsem vášnivě blogovala a připadala si u toho vskutku veledůležitá...Pak jsem si dala několikaletou pauzu, ale teď jsem, jak doufám všichni víte, už nějaký ten pátek zase zpět! Ovšem napadlo mě, že by Vás mohla pobavit ukázka z mé dávné internetové tvorby. Samotnou mě zaskočilo, jak aktuální pro mě tyhle veršovánky v podstatě zase jsou...Asi nemá cenu obcházet tu okolo horký kaše a raději sem ty rýmovačky rovnou šoupnu, snad se u toho pobavíte a nebo z Vás třeba vykřešu aspoň malou jiskřičku obdivu, páč jsem to všechno splodila asi tak ve věku patnácti let a úplný sračky to kupodivu nejsou...Někdo takto třeba zavzpomíná na doby, kdy byl mnou obdivován a milován a někdo se bude jen plácat do čela, to je fuk...tady to máte...<br /><br /><span style="font-weight: bold;">Kočičí zlato</span><br /><br />Dlouhé nohy<br />Vosí pas<br />Zlaté vlasy<br />Sexy hlas<br />Rtíky jako růže květ<br />Zkrátka radost pohledět<br /><br />Možná by se mohlo zdát,<br />že každého může mít.<br />Smím Vám malou radu dát?<br />Zkuste si s ní promluvit!<br /><br />Co slovo, to překvapení<br />Prázdná hlava, nic v ní není<br /><br />Na krásu se všichni rádi chytí<br />Ale není vždy zlato, co se třpytí!<br /><br /><br /><span style="font-weight: bold;">Malina</span><br /><br />Mít rád, co to znamená?<br />Možná chlapec bez jména<br />Žena prací znavená<br />Jehla v seně ztracená<br />Roztrhaná halena<br />Voda bahnem zkalená<br />Víčka pláčem slepená<br /><br />Vím, odpověď není jediná<br />Chci líbat Tvá ústa sladká jak malina<br />Ty nejspíš myslíš na jinou<br />Já dál se chci dusit tou malinou...<br /><br /><span style="font-weight: bold;">Chci...</span><br /><br />Chci všechno<br />Nemám nic<br />Chci slunce<br />Svítí měsíc<br />Chci lásku<br />Jsem sama<br />Chci sex<br />Jsem panna<br />Chci prachy<br />Jsem chudá<br />Chci se bavit<br />Je tu nuda<br />Chci zahnat hlad<br />Nemám čím<br />Chci se smát<br />Nemám s kým<br />Chci se schovat<br />Nevím kam<br />Chci bojovat<br />Nezvládám<br />Nedokážu<br />Neumím<br />Nesmím<br />Nejdu dál...<br /><br />Tak to je pro tentokrát vše...nechala jsem je v původním znění, naprosto beze změn a opravdu by mě zajímal Váš názor :-) Je na mý tvorbě vidět po letech nějaký zlepšen nebo posun? Líbí se Vám to? Je to naivní?<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-1229600677078335251?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-84289670377905058772011-11-02T15:55:00.004+01:002011-11-02T18:10:53.319+01:00Asi všichni víte, co znamená, když se řekne "z deště pod okap"....já to teď mám přesně naopak, už se na mě sice nevalí proud ledový vody z rezavý trubky, ale pořád mi prší na hlavu...jak já bych si přála teplý suchý bezpečný místo...myslím, že mi rozumíte...<br />Ale spíš asi ne...to teď zjišťuju čím dál častěji...říkám si "ha! konečně zas někdo, kdo mě chápe!" Jenže to se nedá poznat v rámci několika hodin (součet všech rozhovorů)...Vznikají pak ne zrovna trvanlivý iluze a je nepříjemný, když se náhle ztratí...Asi je to tím, že jsem v jádru stále optimista, i když zarytě tvrdím, jaký mi už byly uděleny rány a že nečekám nic pěknýho...Kecy, kecy...čekám, ale o to je horší, když to nepřichází a nebo možná jo...jenže jsem sice optimista, ale paranoidní...a co udělá paranoidní optimista, když mu přijde nečekanej balíček s neznámým obsahem, v lákávým obalu, co hezky voní? Rád by ho otevřel, protože v něm může bejt nádherný překvapení, který mu prosvítí celej den...ale radši to neudělá, páč by to mohla být i past a pud sebezáchovy jednoznačně přikazuje "nedotýkat se!"...trochu krkolomný a ne zcela přesný, ale třeba to někomu aspoň trochu přiblíží moje myšlenkový pochody...a nebo taky jen házím perly sviním a zas se zbytečně otvírám na blogu...ale o tom házení ví asi každej svý, tak nebudu moralizovat...<br />Mám zas nějakej vyjadřovací blok, nejde mi popsat, co mám na mysli a co mě trápí, zajímá, štve...Ale datlování je uklidňující...A moc a moc se těším, až nahodím umělou inteligenci, už je to potřeba jak z estetickýho, tak praktickýho hlediska...howg (snad se to tak píše)<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-8428967037790505877?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-26636923111325373832011-10-27T00:46:00.003+02:002011-10-27T01:07:05.956+02:00Mám pyžamo, spáchala jsem hygienu, vyčistila jsem si chrup, chtěla jsem jít spát...Ale nějak mi to nejde, sedím a přemýšlím. Představte si, že máte blízkého kamaráda a neméně blízkou kamarádku. Oba Vás dobře znají. Oba požádáte o radu v nějaké osobní záležitosti a každý z nich tvrdí něco úplně jiného. A Vy jste zas na začátku, protože si vážíte obou názorů....Aaarrrghhghghhh...život by byl mnohem jednodušší, kdybych věděla, co chci...Já ale pořád jen vím, co nechci a to nestačí, když je člověku 22.<div>Včera jsem viděla něco, co jsem vidět nechtěla. Teda asi...Já mám totiž ohromnou fantazii a často věci domýšlím tím nejhorším možným způsobem. Ale jde o to, že i kdyby se ten nejstrašnější scénář potvrdil, tak by mi to mělo být jedno. A zajímavý fakt je, že mi to nejspíš opravdu jedno je. Jenže zvyk je železná košile a ta se těžko sundavá, když Vám s tím nemá kdo pomoct. Tak a teď jsem zvědavá, kdo z Vás tuhle metaforu pobral...Chci si místo těžký zbroje oblíknout bavlněný šaty a lítat po pláži dole bez. Další metafora! Prosím, řekněte, že mě chápete! Vždyť se za tím neskrejvá nic složitýho. Jen to nechci říct přímo, ztratilo by to ten glanc! </div><div>Takže asi tak, teď když jsem se Vám takhle svěřila, se mi snad už bude líp usínat. A možná třeba ne. Když zavřu oči, vidím oči...Jenže modrá a fialová se ve tmě těžko rozeznává (zelená a hnědá jakbysmet). Další metafora! Jen jedno je jistý...Čistý nejsou!<br /><div><br /></div></div><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-2663692311132537383?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-81653174952987848082011-10-22T23:02:00.003+02:002011-10-22T23:33:19.899+02:00Nejvyšší čas se vypsat a pak vyspat a pak se vyspat s někým! :-D Ne, to byl jen takový trapný vtípek na úvod. Když já mám dneska zvláštní náladu. Je mi hezky jako už dlouho ne. Ani nevim proč...Nebo asi jo...Ale říkám si: "NeNe!" Protože vim, že kdyby to někdo věděl, řekl by mi: "NeNe!" Trochu zamotaný a hodně hloupý. Rozumíme si?<br />Budu asi psát zas takový jakoby asociace. Mám sice v hlavě jednu hlavní (hlavní jako nejdůležitější a ne proto, že je v hlavě...ale zajímavá slovní hříčka jen tak mimochodem :-)) myšlenku, ale tu asi není radno sdílet, aspoň zatím...V posledních několika týdnech jsem poznala poměrně dost nových lidí...a jsem ráda...až mě to samotnou udivuje...Sice se říká "neopouštěj staré věci/lidi pro nové" Ale jsou výjimky, kdy je to rozumnej a správnej krok a ten jsem udělala. Zní to poněkud pateticky a fatálně, že jo? Ale znalý čtenář už ví, že to je prostě můj styl. Mám trochu sklony k pohužívání hyperbol...Nikoho jsem neopustila pro deset dalších...Jen jsem prostě svůj volnej čas rozložila mezi víc lidí a pomohlo mi to za pomenout na člověka, kterej nechtěl svůj volnej čas už trávit se mnou. Jednoduché manažerské řešení, pan docent doktor profesor nebo co ten Pudil vlastně je, by ze mě měl určitě radost!<br />Tak a teď další nápad...Nemám ráda slečny, co manipulujou s mladíky, kteří je obdivují, zbožňují, balí, chtějí...však víte...teda jasně, že to tak trochu děláme všechny...Ale štvou mě všechny, které to dělají nadměrně a vůbec se za to nestydí! Tak a máte to, vy mrchy! Teď jsem vám to nandala! Jo a stále platí, že je třeba dávat si pozor na ženy s úzkými rty! Opakovaně se mi to napříč mým životem potvrzuje zas a znova!<br />Miluju svoje kamarádky! S tímto už se opakuju, ale mám potřebu opět zdůraznit, jak úžasné mladé ženy to jsou! Přeju jim všem do jedné hodně štěstí! Ony ví, jaký štěstí mám na mysli...není to ledajakej gudlák, co sáhne na každýho troubu!<br />Poslední asociace...Na závěr by to chtělo něco extra...Takže...Koupím si rudou rtěnku a vůbec mi nevadí, že se to chlapům v mým okolí nelíbí!<br />Jo a opět všem mužům, co si přečtou tenhle článek, posílám pusu! (MámŠtědrýDen!!!!)<br />Tramtadadáááá...zvonec a konec!<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-8165317495298784808?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-12635677936677610082011-10-03T14:44:00.003+02:002011-10-03T15:16:46.878+02:00Mám tu rozespsanej koncept článku "Zpívejte si se mnou Vol2" starej asi dva týdny. Chtěla jsem tam šoupnout Someone like you od Adele, 24 hours od Joss a řadu dalších o nešťastný nenaplněný lásce. Však ty songy znáte. Chlap byl trouba, nevěděl, co si s tou ženskou počít, tak si nepočínal radši nijak. Ona z toho byla nešťastná a tak zpívá a lidi při jejím sólíčku zamačkávají slzy. Je to dojemný a celý davy romantickejch duší v tom vidí svůj příběh a říkaj si: "Ona zpívá o nás!" Spousta těchhle nešťastně zamilovanejch slečen si v duchu představuje, jak právě tenhle nádhernej hudební kousek zapěje před početným publikem, bude krásně oblečená a okouzlující a když se střetne očima s NÍM (onen vyvolený muž samo sebou stojí přímo pod pódiem a obdivně a dojatě k ní vzhlíží), on vyskočí, zadívá se jí hluboko do očí, stiskne jí ruku a nedočkavě ji políbí. Publikum tleská, šílí, slzy štěstí tečou proudem a prostě je to hepáč jak blázen. A tak si ty slečny a možná i mladíci pouštěj podobný romantický songy stále dokola, v hlavě si přehrávaj tuhle dechberoucí přeslazenou scénku, doufaj, že se to nedějě jen v americkejch filmech, spotřebujou desítky i stovky papírovejch kapesničků a....a to je asi všechno. Je to na prd. Velká fantazie a přehnanej optimismus jsou v těchhle situacích nejbrutálněší zabijáci zdravýho rozumu. V týhle "životní fázi" tedy doporučuju spíš přepnout na vypatlávací songy, který jsou o ničem, postrádaj příběh a citový tematiky se ani lehce nedotýkají. Lepší se si pustit zhulenýho týpka, co zpívá cosi o nějaký kytce a s touhle hudbou v uších vyrazit na procházku a nebo ještě líp! Vyrazit na procházku někam, kde bude božský ticho a o hudební doprovod nyní již pouze lyrických a nikoliv epických životních momentů, se postarají leda tak ptáčkové v korunách opadávájících stromů. Tak já jdu, ahoj! :-* PS: zpívejte si se mnou Vol2 v dohledný době nebude...protože básně skládám a publikuji hlavně v období smutku, nejistoty a nevyrovnanosti...obvykle sice tvrdím, že období vonící nadějí je jaro...ale jestli on to nebude spíš podzim? stromy shodí starý listí, nějakou dobu budou takový polovičatý a smutný, ale i tohle má přece svůj účel...chápete, co tím chci říct? Ne? nevadí! pěkný den :-P<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-1263567793667761008?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-45418128494389548202011-09-08T22:13:00.003+02:002011-09-08T22:18:38.611+02:00Nalejme si čistýho vína<br />Je to všechno tvoje vina<br />Tohle bych prej měla říct<br />Tak radši neříkám nic<br /><br />Kouzlo okamžiku<br />Je mocnější<br />Než síla zvyku<br />Ta mě konejší<br /><br />Píšu, když jsem smutná<br />Tak dnešní večer chutná<br /><br />Hořkosladce a slaně...<br />Jako slzy...<br />Díky Bohu za ně!<br />Tak čau brzy<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-4541812849438954820?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-53989885843862921862011-06-19T22:40:00.003+02:002011-06-19T23:09:29.343+02:00<div>Otevři mi dveře, co vedou do léta</div><div>Slibuju, že budu něžnej poeta</div><div>Nastav mi zrcadlo, co odráží nebe</div><div>Slibuju, že v něm uvidím Tebe</div><div>Nalej mi víno, co voní jak Tvá kůže</div><div>Slibuju, že už mi nic nepomůže</div><div><br /></div><div>To chci slyšet s čokoládou na jazyku</div><div>vychutnat si kouzlo toho okamžiku</div><div>Dívat se do očí, co neuměj lhát</div><div>Nechci jenom dávat, ale taky brát</div><div><br /></div><div>Nesměj se</div><div>Už nejsem naivní</div><div>Čtu knížku</div><div>Je spousta pravdy v ní</div><div>A ani se o to nesnaží</div><div>Stačí pár desítek kilo závaží*</div><div>A budu zase s tebou, ale sama</div><div>Tak to bylo, je a bude s náma</div><div><br /></div><div>Právě čtu knížku od Roberta Henleina. Jmenuje se "Dveře do léta", je to sci-fi (*pro cestování časem je nutný vyvažovat hmotnost přesouvanýho objektu). Ale takový to hodně "lidský", jestli chápete, co tím myslím. Kromě robotů a cestování časem zachycuje i zklamání, lásku, přátelství atakdál. A když jsem si na chvilku potřebovala z postele, kde hltám písmenka, odskočit ke kompu, napadla mě tahle veršovánka. Taky je to trochu sci-fi a taky je to trochu o pocitech. Kdyby se mě náhodou někdo ptal, jak mi je...tak asi nějak takhle...ptám se sama sebe, jestli se naděje a totální apatie můžou vzájemně doplňovat? a přijde mi, že zase trochu magořim, ale docela mile...asi přestanu říkat "jde na mě jaro" a začnu spíš používat "jde na mě léto"...Je ve mně bouřka a sluníčko a mlha a rosa a vánek a horko...</div><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-5398988584386292186?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-40027220081734381842011-05-21T23:17:00.003+02:002011-05-22T00:07:30.273+02:00Slož mi zase origami<br />Na lavičce pod hvězdami<br />Já umím jenom čapku z papíru<br />A trochu slevit ze svejch manýrů<br />Kvůli Tobě...<br /><br />Z výletu noční tramvají<br />Se ale duše nenají<br />Tělo ještě víc hladoví<br />Jdu o dům dál!<br />Kam? Kdo to ví?<br /><br />Vlastně zase o kus zpátky<br />I velký holky věří na pohádky<br />O princi s čistejma očima<br />Špatně to končí, krásně začíná<br />Kvůli Tobě...<br /><br />Poznáš se?<br />Chceš to vidět?<br />Jseš prase?<br />Budeš se stydět?<br /><br />Mlč! Vžyť jsem zas smutná!<br />Mluv! Ať víš, jak chutnám...<br /><br />Ty...A Ty taky...Možná trochu...<br /><br /><br />Poznámka autorky: Ať si zkušený meziřádkový čtenář najde, co je třeba...A když si myslíte, že víte, o čem píšu, tak skoro vždycky víte jen půlku...A nezkušený maziřádkový čtenář? Ať se učí! Bude se mu to hodit...A nebo taky ne...<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-4002722008173438184?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-26480652350005627752011-05-05T21:41:00.003+02:002011-05-05T23:20:52.813+02:00Sakra, já jsem vážně nějaká plodná! Co za tím je? Nevím, nevím...teda já vím, ale ani moji dva věrní čtenáři (haha stoupá to, stoupá) nemusí vědět všechno...Když já bych toho některým chtěla tolik říct, ale když dojde na lámání chleba, tak mlčím...Někde je chyba a až ji odstraním, budu konečně happy se vším všudy, teda doufám...<br />Měla jsem v plánu napsat jakýsi fejeton o sportu, ale dneska mě napadaj spíš úvahy o sexu...jenže tenhle blog čas od času čte i můj tatínek, tak Vás o to asi budu muset okrást, milí zlatí...To přežijete! Ale vážně...původní plán byl stvořit něco jako "na co myslím, když skáču" nebo "o čem mluvím, když mluvím o cyklistice", ale moje jediná myšlenka při skákání (kromě počítání a docházejícího dechu) by se dala shrnout do následující věty: "Díky Bohu za sportovní podprsenky!" a na kole jsem toho letos zatím moc neujela, tak si to nechám na později...<br />Ale moje cesta ke sportu je docela zajímavá. Resp ten proces zbavování se odporu ke sportu :-D kdo se mnou někdy v minulosti zažil tělocvik, ví, že nejsem sice úplný dřevo, ale ani žádnej nadanej atlet...Zařadila bych se mezi takovej horší průměr, teda v době německého gymnaziálního tělocviku, který tam oproti nám berou dost vážně...Dneska už bych si troufla vrhnout se mezi čistej průměr...Ale nezkoušejte mi házet míč, někdo by mohl přijít k úrazu...v nejlepším případě pouze já, v horším i nějaká nevinná oběť :-D Zajímavou roli v mé změně vztahu ke sportu hrály i cheerleaders...Díky týhle aktivitě jsem zjistila, že pravidelným tvrdým tréninkem se člověk dokáže celkem dostat do formy a i když jsem zdaleka nebyla žádná užasná tanečnice a akrobatka, tak jsem se tam naučila nestydět se tančit před lidma (ohromej pokrok od šlapání zelí na piškotékách) a taky něco o týmovým duchu...i když pravda, žádnou srdcovou členkou týmu jsem nebyla, ale aspoň už vím, co to obnáší a že to není zrovna špatnej pocit..."vííí áááár d fankííís d fankííís d grejtest tííím in táááun, jééés!" Tak nějak takhle jsme asi s dámičkama halekaly, ale to už je dávno, hodně dávno...pak jsem se aktivně dlouho ničemu nevěnovala...V prváku i ve druháku pro mě permanentka Univerzitního sportovního klubu byly peníze vyhozený do kanálu...Zlom nastal až ve třeťáku...Asi proto, že jsme bydlely s holkama na bytě, odkud to bylo blízko do školy i do fitka...A už to frčelo! Alpinning (nojooo, žadný lezení po majestátních horách, pouze šlapkání na pásu), zumba, aerobic...Pořád něco...Bylo prima slyšet, jak každej říkal "Jéééé, ty jsi nějak zhubla a tobě to sluší! ty cvičíš, viď?" Prvně v životě jsem chápala ty slečny, co se mořej v posilce jen kvůli postavě a ty týpky, co funěj jak dýchavičná lokomotiva, když zvedaj asi tak tíhu jedný Kačenky v každý ruce...I když blbost, posilku jako takovou nechápu doteď, je to takovej moc "účelovej" pohyb...nejvíc sexy svaly, jsou svaly z práce (tuhle hlášku jsem si osvojila, když jsem byla v dlouhodobém vztahu s mladíkem, jehož hrudník byl ptačí, lýtka jako moje a ramínka jako mého bratra...aaaaahahaha...) a je to kec! taky ráda omrknu namakanýho borce! pokud zvládne dát ruce k tělu, projít dveřma a nezobe žádný svinstva, tak je to samo sebou lepší než halda sádla nebo kostí :-D<br />Že zas ztrácím smysl a nit? ale to neva, já dneska večer zas jen měla potřebu psát a chtěla jsem to tentokrát pojmout trochu vesele, abych nepůsobila jako zádumčivá emařka pořád...Ještě bych mohla napsat o tom, jak jsem zkusila "jít běhat" a "bruslit", ale na ztrapňování bylo během dneška už dost prostoru :-D Ale jako bacha! Já umím lyžovat :-P nějak to přeháním se smajlama!<br />Závěry dneska žádný asi nevyplynou...zkouším se zas trochu hýbat, skáču přes švihadlo a dělám cviky na doporučení osobní trenérky, ale nejvíc se těším na to kolečko, na kolo a taky možná na koníčky letos...sport a pohyb je prostě fajn a abych ukojila sovu touhu mluvit o sexu, nejspíš to ukončím větou: "nejlepší sport je sex!"<br />Tak mucky muck, breberky! Hejbejte se, ať jste krásný a ve formě a každá nemoc je na vás krátká! jen bacha na nohy a ruce a jiné údy, občas se jim něco stane a to je na prd, jakožto novorozeně se zlomeninou nohy vím, o čem je řeč, haha :-D<br />Sakrááá, jak se to chystám ukončit, tak mě napadají další sportovní záležitosti, který bych sem mohla vměstnat...třeba vztahová typologie, podle oblíbeného sportu daného muže, pasivní sportování u telky nebo úspěchy mého bratra...ale asi bych měla jít fakt už spát, plácám, plácám a nic z toho...tak dobrou noc! nevím, jak vy, ale já si nechám zdát o naolejovaných špinavých zpocených atletech (vynechám skokany do výšky, moc vyčouhlý a hubený :-D)<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-2648065235000562775?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-30083535617711796582011-05-01T20:24:00.004+02:002011-05-01T22:23:48.346+02:00Ano, opět musí zaznít obligátní "nevím, kde začít"...I když tentokrát možná trochu kecám, protože to vím úplně přesně...Vzpomněla jsem si, jak jsem několikrát zmínila, že na blog píšu, když jsem smutná a literární produktivita u mě znamená neštěstí a neklid v duši...A došlo mi, že je to celkem bullshit...Nepíšu proto, že jsem nešťastná, ale proto, že mě to baví...a spíš mám v některých chvílích tak přeplněnou hlavu, že mi zkrátka pomáhá vidět ty myšlenky napsaný a tím si to trochu srovnat, utřídít, vysvětlit...Nabízí se otázka, proč to sdílím? proč si to nenechám pro sebe, když jsou to moje osobní záležitosti? odpověď je snadná...to, co tu píšu, je jen zlomek z toho, nad čím ve skutečnosti uvažuju a je to většinou poměrně pečlivě vybranej zlomek, u kterýho doufám, že by mohl pomoct i nejednomu čtenáři pochopit různý věci nebo aspoň mě a nebo mě naopak nepochopit, to občas dělám schválně, jsem mrška zlobivá :-D A tohle bylo velice dlouhé souvětí, wau...<br />Mám za sebou pár moc příjemných dní, opravdu...seznámila jsem se s více či méně zajímavými i sympatickými lidmi, případně blíž poznala ty už známý...a řeknu vám, moji drazí...velice zajímavá a poučná zkušenost...ostatně jako vžy, když se někde kumuluje mladá studující inteligence, hihi...Zažila jsem pocity radosti, zklamání, zadostiučinění, překvapení, osvícení, pochopení... smála jsem se, plakala, pila, tancovala, no prostě jsem zas žila po několika týdnech totální nudy a společenský frustrace...<br />Sakryš, nějak jsem ztratila nit, protože jsem si od toho psaní na chvíli odskočila k jiným záležitostem...ale pokusím se vrátit k původním myšlenkám, který jsem tu chtěla nastínit...první je, že už nikdy o nikom neřeknu, že je to nesmělej trouba, jouda, stydlín, ňouma nebo fouňa atd. protože já jsem královna těchhle všech...víc asi nemá cenu to rozvádět, jen se tímto veřejně omlouvám všem, o kterých jesm nějak tak mluvila, i když ti, kterých se to týká, o tom stejně doteď nevěděli a možná se v tom někdo uvidí a bude se na mě zlobiti...ale jak říkám, já jsem ňouma korunovanej a nesaháte mi ani po kolínka! takže myšlenku č1 máme z krku, co dál?<br />Teď se budu opakovat, protože podobnou úvahu už jsem na blogu jednou rozváděla, ale okolnosti mi ji zas přivály do kebule...tentokrát ji pojmu ale trochu jinak, spíš mravokárně a poučně, než smutně a ufňukaně...my mladý jsme totiž šíleně tvrdohlavý...chcem zdolávat překážky, výzvy, barikády...všichni známe slavnou větu "dvakrát do stejný řeky nevstoupíš" a stejně se po hlavě vrháme do divokejch peřejí, ve kterých jsme se už nejednou málem utopili a pak nás museli křísit...skáčem tam, protože máme dojem, že jsme na dně zahlídli ten krásnej zlatej prsten, kterej jsme tam předtím ztratili, ale to se jen na slunci zatřpytila zátka od piva, kterou tam někdo hodil, tak pak sedíme na břehu, čumíme na ní a dostanem z toho na to pivko chuť a jdem se radši opít...ne, tak jasně, ža každej to prožívá trochu jinak a nemůžu to takhle generalizovat, ale podstata je asi těm chytřejším z vás jasná, co? Nejsem jiná...cesty, který si vybírám, nebývaj snadný...jsou na nich tyhle řeky i vysoký hory...stavět mosty je pěkná dřina a lezte si na skalnatý vrcholky v podpatkách a sukýnce...teď trochu míchám pátý přes devátý, ale v podstatě je to přesně takhle...život nám klade ty překážky a některý musíme zdolávat znova a znova jen proto, abychom se naučili, že se dají obejít!!! samozřejmě, že ten pocit triumfu, když tu řeku přeplavete nebo vyšplháte na ten vrcholek je někdy fakt úžasnej a dechberoucí...ale co když je na druhým břehu nudná nehostinná pustina nebo se shora díváte do údolí a vidíte jen, prach a špínu a pár ohlodanejch zvířecích kostí? (haha, jak přehnané) a máte to všechno jak na dlani a říkáte si, že to za to vůbec nestálo...chce to asi myslet víc dopředu nebo to asi ne, to je moje slabina, myslím dopředu až moc...ale možná to chce víc myslet hlavou a ne srdcem, případně jinejma orgánama...možná tu kecám zbytečně, možná jsem ta hloupá, co na tohle všechno musí přijít fakt už jen já a všichni jsou děsně rozumní a dospělí a já zas jen plkám a plkám a nikam to nevede...zkrátka bych si přála být víc racionálně založená, makám na tom a někdy se to daří...ale paradoxně v těch nejmíň vhodnejch situacích, kdyby pořádnej emoční průjem byl na místě...doufám, že vám stále neunikla souvislost...ale i kdyby jo, je to vlastně fuk...stejně jsem šťastná jako dlouho ne...neuspokojená, ale spokojená, jak kdosi o mně trefně poznamenal :-D teda více méně...ale spíš více, než méně a to je fajn...a vím, že ten článek je zas moc dlouhej a že to možná nikdo nebude číst a už vůbec ne komentovat...páč máte na práci jiný věci...studium, job, drahý polovičky, domácí mazlíčky, svý tělo, svý děti atd....ale stejně díky, za to, že jste! fakt! nekecám!<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-3008353561771179658?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-61496128184819800792011-04-30T10:31:00.004+02:002011-04-30T10:57:46.090+02:00"Namaluj mi černý slunce do dlaně"<div>Zamrkala očima jak od laně.</div><div>"Namaluj mi zlatej měsíc někam na tělo</div><div>Tvojí lásky se mi zase zachtělo."</div><div><br /></div><div>Nevěřte očím zastřenejm touhou</div><div>Nevěřte jim na minutu pouhou</div><div>Tyhle oči vždycky lžou</div><div>Nikdy vám pravdu neřeknou</div><div>...</div><div>To už tady kdysi bylo</div><div>Všechno se mi v jedno smylo</div><div><br /></div><div>Tak radši ahoj a zase příště</div><div>Snad bude hodná, však víš...</div><div>Nepustí se, je příležitostný klíště</div><div>Toho se jen tak nezbavíš...</div><div><br /></div><div>Komentář autorky nakonec..."nehledejte lva a raka tam, kde nejsou"</div><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-6149612818481980079?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-75188568997222645582011-04-17T21:15:00.004+02:002011-04-17T22:04:57.598+02:00Wau! Už to bude skoro rok od vzniku tohohle blogu...Docela zajímavý téma k zamyšlení...Co je od tý doby novýho? Kam jsem se posunula? Páni a dámy...sakryš, toho je tolik!!! Mám za sebou pár nelehkých týdnů a výjimečně za ně nemůže žádnej chlap, ale škola...a dost nepříjemnejch lekcí v tomhle ohledu na mě ještě čeká, ale co už...to se nějak zvládne...I když...abych nekecala...páni kluci mi taky motaj kebuli... ne, že ne...Je zvláštní kolik toho člověk vidí, když odvrátí zrak od původního objektu svýho zájmu, kterej byl dlouhou dobu jedinej a ať se snažil, kdo se snažil, nepovedlo se mu odlákat pozornost...Je mi fajn, moc fajn...Sakra nějak ztrácím nit...nejsem vtipná vůbec, ze ne? a ty věty nějak podivně šroubuju...a pořád píšu tři tečky za sebou, takovej nevkus! Měla jsem v hlavě úžasnej metaforickej článek o tom, jak je těžký rozhodovat se, když máte dvě možnosti volby a obě jsou skvělý a nebo co dvě! tři nebo čtyři...ale můžete si nechat jen jednu z těch věcí...týdny chodíte po krámech a sháníte košili a žádná se vám nelíbí, tak prachy k tomu určený utratíte za party a za kosmetiku a za dárky pro jiný a pak najednou přijdete do oblíbenýho butiku a tam visej dvě, jedna hezčí než druhá a můžete si domů odnést jen jednu..a nebo obě, ale pár dní budete o hladu, takaže na vás pak obě košile začnou nepříjemně plandat...no tohle je jen stručně řečeno, ale od tohohle nápadu, resp od jeho hlubšího rozvádění jsem upustila...já košili nepotřebuju :-D no snad si z toho vezme každej, co potřebuje, a klidně i někdo něco, co nepotřebuje, ale chce nebo něco co nechce, ale potřebuje a v podstatě o tom neví ;-) pěkně zamotaná myšlenka, co? To je tím jarem...bláááznííím...Všudem kolem to bzučí a pučí a ve vzduchu je cítit naděje, že všechno bude nový a lepší...a tento rok vím, že to je pravda, cejtim to každým centimetrem svýho těla... Ale měla bych přehodnotit svou vztahovou typologii :-D i když teda stále trvám na tom, že holky s myšičkovejma "nijakejma" vláskama, roztomilým pršákem a výraznejma předníma zubama jsou mrchyyyyy! to je ozkoušený z dlouhodobýho pozorování! dávejte si na ně chlapi pozor, hlavně vy velmi hodní a přemýšliví ;-) A ještě něco bych chtěla říct. Nejsem drsná, nejsem nad věcí, nejsem ta cynická a ironická a egocentrická a cool a já nevím, co všechno, jak se před některejma z Vás snažím prezentovat. Je to jen taková ulita (jaaaj, jak ohraný a patetický) ve skutečnosti jsem hodně citlivá, i když to brnění ukovaný z laků na vlasy, propisek a uzený v cigaretovým kouři je dost odolný...ale zkrátka jsem cíťa, brečím u filmů, chci se zamilovat a chci dostávat kytky a sliby domů s modrejma okenicema (no joo, dneska davali notebook :-D) a chci mít rosolovitý kolena a nemuset se za to stydět! Nechci se už kvůli nikomu měnit, nechci se zocelovat a bejt tolerantní k věcem, který nesnáším a když jo, tak očekávám kompromis i z druhý strany! a teď jsem se rozjela, ale víte, jak já byla blbaaaa? Vždyť jsem docela fajn! proč jsem ze sebe chtěla udělat někoho jinýho proto, abych se zalíbíla člověku, co si teda vlastně ani nebyl jistej, jestli mě teda má rád nebo nemá...jáááj, strašně dlouho jsem na to nemyslela a teďka bych si s tebou, jo s TEBOU! chtěla zajít na kafe a říct ti, že jsi vůl, ale že tě mám stejně ráda a že jsi sexy :-D njn, to jaro, to jaro, JAAAAARO....ahahahaa, asi mi fakt hráblo totálně... A mám sladký tajemství...nechám si ho na třpytivým modrozlatým obláčku, je voňavý po koření bez pokoření, ale není exotika jako EXOTika :-D i když ne spíš než koření takovej ten horskej vánek, čechrá mi vlasy a zpívá mi, trochu falešně, ale to nevadí...a když je tma a svítí jenom měsíc, tak se mi zdá o kočce Šklíbě, o tom úsměvu...ale spíš tý od Disneyho...já nevim, snad jste mě přátelé trochu pochopili anebo spíš naopak, doufám, že to byl krok k tomu, že mě zas chápete o něco míň....mě baví být nepochopená, baví mě být blázen a baví mě být Káťa, Angel a taky Padma...a posílám pusu všem pánům (jo, fakt všem...i vošoustům a loudilům a debilům...je jen virtuální, tak co?) a vybraným dámám, ony už vědí! Mějte se rádi a mě taky, jestli chcete!<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-7518856899722264558?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-23927075328928407572011-03-20T10:50:00.007+01:002011-03-20T13:13:06.944+01:00Začíná mi už doutnat, pozor neříkám hořet, ale pouze doutnat koudel za mou pěknou zadničkou, takže bych spíš měla psát bakalářku než blog...Ale to říkám stejně už hezkou řádku týdnů, tak co...A navíc se mi toho zas hlavou honí tolik, že to prostě potřebuje zveřejnit, ventilovat, napsat, ukázat...Však vy víte...<br /><br /><br />Zajímavostí číslo jedna může být fakt, že byl úplněk a já držela basu s mým taťuldou, který žije zdravě, hubne a úspěšně se mu to daří a držela jsem s ním úplňkovou dietu, tedy celodenní půst. A tímto si tu přede všema klepu na ramínko, že jsem to zvládla. No nejsem šikovná? A asi to budu praktikovat pravidelně, ale o tom jsem se rozepsat nechtěla. Znáte mě, vždycky se zakecám, měla bych si dát předsevzetí, že se toho zbavím, když mám teda tu silnou vůli (haha) S jedním sexy týpkem (:-D ty víš, pusooo) si vždycky vzájemně přejem hříšný snění, nevím, jestli se to plní, páč mám sklony si pamatovat spíš noční můry a divný grotesky, než nějaky sexy namakaný borce, co by mě prováděli ve snech nebo spíš, co by něco prováděli se mnou :-D Ale teďka za úplňku, kdy jsem navíc celej den nejedla a ještě jsem si před spaním vyslechla povídání o pudinku všech pudniků, jsem čekala, že se mi bude zdát o samým jídle. A víte, co se mi zdálo? O maturitním plese a že tam pirenský roztleskávačky Arrows všech věkovejch kategorií předváděly nebezpečný čísla na hořící konstrukci a že na Doběticích postavili mořskej nebo zkrátka vodní svět a byl tam růžovej krokodýl, co rád líbal návštěvnice a já se ho bála. To je samozřejmě jen shrnutí, ale detailů Vás ušetřím. Divný, že jo? A v podstatě nezajímavý, ale stejně mě nikdy nepřestanou sny fascinovat. Taky se Vám někdy zdají úplný nesmysly? a máte to barevný nebo černobílý? Jako ono asi nemá cenu téma sny nějak moc rozebírat, ale nějak jsem začít musela a tohle bylo asi takový nejčerstvější.<br /><br />No nic, teď asi trochu nelogicky napojím, ale ostřílený čtenář je zvyklý :-) Když jsem si zpětně četla svůj blog, zjistila jsem, že tu naprosto chybí reakce na aktuální témata a problematiku...Totálně se tu neoháním svým intelektem a obrovským všeobecným přehledem! Ale to je chyba, to se přece dneska musí! Všichni chtěj kecat do všeho a právě jejich názor je přece ten nejlepší a jediný správný! A ti, co jsou u moci a mají rozhodující slovo a zkušenosti, to přece všechno dělaj totálně špatně a my mladý cucáci z VŠE víme nejlíp, jak by se v těch nepříjemných situacích, který se všude možně doma i po světě dějou, mělo postupovat a jsme naštvaný. Achjo, já vím, že teď jsem nepříjemná a nespravedlivá vůči některejm lidem. A náhodou jim závidím, jak hluboce jsou přesvědčený o svý pravdě ve vážnejch politickejch a ekonomickejch záležitostech, když já sama občas ani nevím, jak se jmenuju. Ale přijde mi to úsměvný...Víte, proč já tady nekomentuju aktuální dění v Japonsku a Libyi a zvyšování DPH na knížky a rasovou nerovnoprávnost v našem státě? Ne proto, že bych si o tom nic nemyslela a neměla názor (i když občas fakt nevím, co si myslet a nestydím se to přiznat), ale proto, že o těchhle věcech si můžete přečíst všude jinde a předpokládám, že pokud čtete můj blog, zajímají Vás spíš moje bláznivý hlody, než rozjímání nad hyperzávažnou tématikou globálního formátu. Tak hurá na ně!<br /><br />Včera mi jeden mladík popisoval, jak vypadá jeho vysněná žena. Tak mě to podnítilo k zamyšlení, jak vypadá můj vysněnej muž. A myslím teď čistě vzhledově. Mně se líbí tolik chlapů, že mě nikdy ani nenapadlo, jestli mam nějakej určitej "typ". Ale trochu jsem si to sesumírovala v hlavě a vyzjistila jsem násladující info: celá řada holek letí na opálený exotický/jižanský krasavce....ale mně se asi líběj spíš světlejší typy(vycházím z empirického výzkumu své osoby, probíhajícího řádově v několika posledních měsících :-D), jooo rumělka ve tvářích (haha, teď se mi vybavil Ivan z Mrazíka, tak to prosííím ne, žlutobílá blond nesluší ani ženám, ani mužům...) Pak mám ráda vysoký a pokud možno ramenatý typy se širokým hrudníkem a když shrnu všechno, co jsem doposud napsala, má to i logický opodstatnění. Páč mrňavej přičmoudlej skřítek s ptačím hrudníčkem a ramínkama mi v minulosti nadělal dost problémů, tak jsem takovýhle typy zařadila do sekce "nepoužitelný", ale nejsem magor a kdybych narazila na životní lásku, na kterou by tenhle popis seděl, předsudky půjdou stranou, teda doufám :-D Jo a uplně megacool a sexy mi přijde taková ta nepatrná rýha na dolním rtu. Taky se chlapům ráda dívám na zadek...A ještě se mi líbí čistý krátký nehty a vřelej úsměv, ze kterýho svítí bílý zuby (hahaha, takovej klišé-obrat jaxvině) A to je asi všechno podstatný, netrvám na určitý barvě očí a pekáči buchet na břiše a vyholeným hrudníku...Ještě ale nedám dopustit na pořádný lýtka...Nejlepší má "Gróša" a můj tatínek :-D A nastala veeelká změna, už totiž neletím na dlouhovlasý týpky. Tak a teď jsem zašátrala v paměti, kdo by tak třeba ze slavnejch hvězd mohl sedět na ten popis sedět. A rozhodla jsem se, že aktuálně za totálně největšího kunďáka považuju Tila Schweigera. A koukám, že jsem se zas až moc rozepsala, fakt sorry, ale to už asi jiný nebude...<br /><br />Na závěr tu pro Vás dneska mám anekdotu: "Přítelkyně se mě ptala, proč se spolu častěji nemilujeme jako ve filmech...Tak jsem ji to pořádně tvrdě udělal zezadu, pak jsem se jí vystříkal na prsa a popleskal ji pinďourem přes obličej...no a zjistil jsem, ze se asi každej z nás dívá na úplně jiný filmy!"<br /><br />Tak se mějte úžasně a zase někdy :-P<br /><p><br /></p><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-2392707532892840757?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-52519001900201673152011-03-14T12:13:00.003+01:002011-03-14T13:15:37.852+01:00Mám zas hlavu tak narvanou myšlenkama, úvahama, obavama, vzpomínkama, vtípkama atakdál, že vůbec netuším, která by se nejlíp hodila jako taková "otevírací/úvodní" záležitost. Tak ja se Vám pro začátek třeba pochlubím svou nově objevenou zajímavou a do jisté míry velmi užitečnou vlastností nebo spíš možná dovedností.<br />Zjistila jsem, že v sobě skrývám netušený talent. Nevím, jak to přesně popsat, ale zkrátka umím jednat s nesmělými, nedostatečně sebevědomými muži a vykřesat v nich tu správnou jiskru, která zapřičiní to, že si uvědomí vlastní výjimečnost a odhodlají se pohnout se záležitostma, na který si doposud málo věřili.<br />Oslovuju tímto hned několik kamarádů, přátel a známých. Neděkujte mi a tu velkou čokoládu mi jako výraz vděčnosti pošlete poštou :-P Haha, někdo se možná naštve, že to píšu takhle veřejně...A třeba si přisuzuju některý zásluhy neprávem, ale doopravdy se v posledních několika týdnech seběhlo několik takových situací, který mě přivedly na tuhle myšlenku. A jestli se v sobě teda nepletu, tak se mi na mysl stále dokola vkrádá tahle otázka: Jak to můžu využít pro sebe? Může to být výhoda pro mou budoucnost? Asi bych měla dělat personalistu nebo nějakýho motivátora ve firmách a oborech, který jsou čistě mužský a postavit na tom pohádkovou kariéru :-D No nic, zas zapůsobila moje nekonečná bláznivá fantazie. Ale mně fakt přijde, že některý typy lidí jsou totálně nedoceněný a dělají si život zbytečně těžší, než je nutný...Jaaaaaj, zas plácám jaxvině, což? Ale pánové, pánové...kteří se cítíte být "potrefenými husami", jsem na Vás pyšná, fakt :-) Tak dost o mně, zas jsem trapnej jájínek, ale je to můj blog, no ne?<br />Za další jsem se zas byla podívat do "města smíchu" za těma nejlepšíma z nejlepších, aneb 3/4 Hvězdnýho týmu zase pohromadě a bylo to krásný. Těšila jsem se tam víc než na nějakou dovču u moře. Ale některý poznatky jsou skoro až smutný. My jsme sakra už tak dospělý! :-D no vážně. Já vím, že jsou to takový důchodcovský kecy, ale to všechno tak uteklo. Kde jsou ty časy, kdy jsme dělaly na pokoji hudební odpoledne s danielem landou a organizovaly ve sprše svíčkovou a šly na Netz tak dlouho, až jsem našly nudapláž a takovýhle blbůstky? Teď řešíme bakalářky a chlapy a sex a hluboký pocity, city, zklamání a i když jsme pořád vlastně svým způsobem děti, musíme bejt ohromně uvědomnělý a rozumný mladý ženy. Co na tom, že sice umím udělat svíčkovou ve sprše, ale tu s knedlíkama jsem ještě nezkoušela? A co na tom, že už mi Dan Landa nepřijde nejdrsnější z drsných? A že němci na FKK pláži nejsou jediný nahatý chlapi, který jsem kdy viděla? Achjooooo...To hlavní poselství mi tak úplně nejde vyjádřit protože je až moc osobní, ale je mi prostě trochu smutno. Vůbec nevím, co chci, vím jen, co nechci a to stačilo před pár rokama, ale dneska už ne. Wau, já jsem tak duchaplná, až je to zarážející :-D Směju se sama sobě, páč nic jinýho mi nezbývá. Závidím lidem, co mají vizi a jasnej cíl nebo aspoň velkej sen. Já nevím, co bude se mnou, i když to přece neví nikdo. Ale horší je, že já fakt ani netuším, co bych chtěla, aby bylo. Mám to tak s kariérou, mám to tak s chlapama.<br />S nejmenovanám kamarádem jsme začali žít podle filozofie "nic neočekávej" platí to jak pro lidi, tak pro situace...Ale nejspíš to není nic pro mě. Já miluju očekávání a tu radost, když se splní, ale i to poučení z toho, když se nesplní. Nic nečekat může člověka uchránit před zklamáním, ale taky ho to uvrhne do takovýho polovičatýho typu žití a to je pro někoho jako já dost ubíjející. Sakryš, proč mám pocit, že jsem tohle psala v nějakým článku poměrně nedávno? a proč mám pocit, že se zas vyjadřuju daleko zdlouhavjejš, než dovoluje moje předsevzetí? Tak já to ukončím, i když jsem zase nic podstatnýho neřekla a nejmín půlka z Vás (takže jeden ze dvou, haha) si už určitě kouše nehty nudou...tak se mějte krásně, užívejte jara...Je to období bouřících hormonů, ale hlavně naděje, že všechno bude nový a lepší ;-)<br />jo a název článku jsem zvolila proto, že doufám, že přiláká čtenáře, který by jinak po checkování mýho blogu ani nevzdechli ;-) v bulváru to tak funguje...možná chabej pokus o reklamu, ale celkem dobrej pokus o vtip nebo ne?<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-5251900190020167315?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-25819498108319577232011-02-09T14:28:00.001+01:002011-02-09T14:28:00.753+01:00Jedna s úsměvem a nadhledem...Aneb Kačenka poznává i pozitivní inspiraci...Pivo, kamarádky, zpěv, sluníčko a jídlo (třikrát sláva mandlím v medu! líp už to říct nedovedu!)<br /><br />Bylo to krásné, bylo to skvělé<br />Teď je mi to u prdele<br />(Jemní páni výraz prominou<br />a když ne, ať jdou za jinou)<br /><br />Cynikem jednou, cynikem navždycky<br />Loučení je potom jen z půlky tragický<br /><br />Pochop, že nemám hlad<br />Mě trápí chutě<br />Dej mi, co můžeš dát<br />Tímto já zvu Tě.<br /><br />To celý je metafora<br />vnuknul mi ji ten pán shora<br /><br />Nehledej v tom žádnou velkou vědu<br />Spojit pár rýmů snadno svedu<br /><br />S hlavním smyslem je to na pytel<br />Na city, na ty jsem strašpytel.<br /><br />Chybí tu značná část sdělení<br />Blog k němu vhodný místo není<br /><br />Tohle mě napadlo nad mísou těstovin<br />V hlavě mám zase pár podivnejch volovin<br /><br />Snad nedojde k nedorozumnění<br />Tak děkuji za pochopení :-)<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-2581949810831957723?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-41357063004388097202011-01-24T00:22:00.001+01:002011-01-24T00:34:28.132+01:00Už pěknou řádku dnů a týdnů slibuju, že sem něco vložím. Mám tu rozepsáno jako vždy hned několik článků. A taky vím, že jsem už několikrát říkala, že začnu psát pozitivně...Jo a další novinkou bude fakt, že zkusím významně zkrátit svoje příspěvky, páč by to mohlo znamenát nárust čtenářů, které jinak přehršel slov odrazuje nebo brzdí...Takže nový start v novém roce...Připravit-pozoooor...TEEEEĎ!<br /><br />Jsem šťasná, protože mám celou řadu skvělých přátel. Jsem šťastná, protože v poslední době potkávám skoro samý bezva nový lidi. Jsem šťastná, protože jsem se opět stala středobodem svýho vesmíru. Jsem šťastná, protože je kolem mě najednou nějak míň sporů. Jsem šťastná, protože jsem se odhodlala hned k několika odvážným krokům. A takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho...Mám skvělý plány, možná nevyjdou, ale jsou skvělý a už ta touha je zrealizovat je důvodem se usmívat. Mám Vás ráda, no jasně, že ne všechny :-D Ale asi všechny, co to čtou...I když co já vim, kdo sem chodí :-D No asi dobrou noc a posílám pusu! Jo a taky srdíčka...kurva...Hlavně srdíčka! <3 <3 <3<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-4135706300438809720?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-80011352393720272682010-11-15T11:56:00.000+01:002010-11-15T14:17:24.891+01:00<span>Následující</span><span> text se skládá</span><span> z úryvků z mých oblíbených písniček...Ty cizí jsou volně přeložené, aby to aspoň vzdáleně odpovídalo původnímu textu a všechny jsou upravené, aby tvořily příběh nebo spíš úvahu, takovou sondu do duše bláznivý slečny, která dostala nápad a hned ho hodila do pc...Zas jsem se možná otevřela víc, než jsem chtěla (úvod píšu na závěr ;-))...Ale já už jiná nebudu...<br /><br /></span><span style="font-style: italic;">Hned jsem věděla, že je to ten jediný,</span><br /><span style="font-style: italic;">když usmál se na mě-vteřiny, možná hodiny</span><br /><span style="font-style: italic;">Neměl rty rudý, jak divoký růže u vody</span><br />(Nick Cave, Kylie Minogue, Where the wild roses grow)<br />To se o mužích neříká, mám k tomu svý důvody.<br /><br />Řekl mi: <span style="font-style: italic;">"Mý srdce je nádoba cituvzdorná, noc s tebou bude jenom jiná forma porna."<br /></span>(Xindl X, Čert nás vem)<br />a dodal: <span style="font-style: italic;">"Když tvrdíš, že nejsem oukej, tak radši jdi" </span>tohle zpívala<span style="font-style: italic;"> </span>(<span style="font-weight: bold;">Lykke Li :-D;</span> I´m good, I´m gone)<br /><br /><span style="font-style: italic;">Nejsem ten typ člověka, co se rychle zamiluje a stejně rychle opouští.</span> (Joan Armatrading, The weakness in me)<br />Já chtěla moře lásky a octla jsem se na poušti<br /><br /><span style="font-style: italic;">Snila jsem o dešti, o zahradách v horkým písku...</span><br /><span style="font-style: italic;">Procitla jsem do nicoty...Prej byla v nás...</span><br /><span style="font-style: italic;">A skrz prsty mi protékal čas...</span>(Sting, Desert rose)<br /><br />Někdy i v poušti může být krásně<br />Můžeš se tam smát a psát milostný básně...<br /><br />Jenže z básní se duše nenají a tak uslyšíš a nebude to potají:<br /><span style="font-style: italic;">"Na mě musíš, kotě pomalu...</span><br /><span style="font-style: italic;">Asi nenakrmím duši tvou a mý slzy a dnešní smutek, ty už tu zítra nebudou</span><span style="font-style: italic;"><br />Tak na mě nečekej, nejsem pro tebe ten pravej!"</span> (Fast Food Orchestra, Tristeza)<br /><br /><span style="font-style: italic;">Tak tam prostě stůj a dívej se, jak hořím...</span><br /><span style="font-style: italic;">To je ok, já miluju, jak to bolí</span><br /><span style="font-style: italic;">Tak tam prostě stůj a poslouchej, jak pláču...</span><br /><span style="font-style: italic;">To je ok, já miluju, jak lžeš</span> (Rihanna, Eminem; Love the way you lie)<br /><span>Řekni to teď , lepší chvíli nenajdeš!<br />Ty mlčíš...</span><span style="font-style: italic;"><br /><br />Jenže tě nemůžu mít, ale ani opustit...</span><br /><span style="font-style: italic;">Takže tě musím alespoň vídat</span><br /><span style="font-style: italic;">je hrozně těžký se jen tak dívat.</span><br /><span style="font-style: italic;">Jaks jen dokázal mě takhle spoutat?</span> (Sonata Arctica, Shy)<br /><br />Zbýva jen sedět a prostě doufat...<br />Že jednou dostanu rozum...<br /><br /><span style="font-style: italic;">Bez tebe nemůžu žít, ale s tebou jsem taky sama...</span>(Rammstein, Ohne Dich)<br />Tak je to často u lidí, nejen s náma...<br />Achjo...<br /><br />Někdy si jen tak ležim a najednou se mi chce křičet:<br /><span style="font-style: italic;">Doufám, že umřeš mladej a v šílený bolesti</span><br /><span style="font-style: italic;">Doufám, že umřeš v ledovým hnusným dešti</span><br /><span style="font-style: italic;">Doufám, že umřeš obklopen prázdnotou</span><br /><span style="font-style: italic;">Doufám, že umřeš a budeš se trápit samotou</span><br /><span style="font-style: italic;">Doufám, že umřeš jako zoufalej blázen...</span><br />Doufám, že umřeš...hmmm...asi...Amen.. (Scary Bitches, Piss all over your grave)<br /><br />Ale ne, já jsem přece ta hodná, milá a chápavá, co všem pomocnou ruku podává<br />Já přece nikdy nekříčím, jen šeptám...<br />Šeptám a radši se už vůbec na nic neptám...<br />Šeptám: <span style="font-style: italic;">"Bang, bang...sestřelilo mě moje zlato!"</span> (Nancy Sinatra, Bang Bang)<br /><br />Šeptám a<span style="font-style: italic;"> kašlu na to, zlato...Vždyť nemůžu za to, že ti je, tak jak ti je, nejsem to já...Je to jen chemie...</span> (Xindl X, Chemie)<br /><br /><span style="font-style: italic;">Prostě mi někam zapadly ty moje růžový brejle...Asis mi na ně někde sed...byly už rozbitý stejně....</span>(Jasná páka-Hudba praha, Brejličky)<br /><br />Jenže jsem prej nezlomnej optimista, co čeká, že všechno bude lepší...<br />Sice si tím nejsem stopro jistá, ale snad je to pravda...Hepčíííí! :-P<br /><br />Možná to teď vypadá, že pro mě nikdo jinej není...Nenechte se textem zmást...chlapů je spousta, žádný překvapení...<br /><span style="font-style: italic;">Jenže došla jsem až k nim, tak měla bych si něco dát, všechno se dá strávit, když je hlad...vystála jsem frontu a nebylo oč stát...Láska v housce, instantní cit, prefabrikát...</span>(Xindl X, Láska v housce)<br />A tak pořád dokola <span style="font-style: italic;">svádim boj se zakázanym ovocem, paralelnim životem, projekcí fantazií valící se zahlcenou sítnicí, stíny pochybností, vzrušení z dobrodružství a rozpouštějící se hranicí chyb a správnejch věcí. Vím moc dobře, proč se vlastně nemám dívat i co je za těma dveřma, který je prej lepší neotvírat..</span>.(Prago Union, Zakázaný ovoce)<br /><br />A všichni dokola říkaj mi <span style="font-style: italic;">Kačenko, zpívej si, Kačenko, slz plný džbán už to vzdej, přej jim tu zábavu, hoď smutky za hlavu, dej na nás dej na nás, dej...</span>(Marie Rottrová, Markétka)<br /><br />A na závěr to bude hodně dramatický...To už bejvaj ty duše poetický, romantický, ironický, zmatený, popletený, něžný i tvrdý...Mám spoustu věcí na práci, nepíšu to z nudy...<br /><br /><span style="font-style: italic;">Musíš kopat hlubokou studnu,</span><br /><span style="font-style: italic;">když chceš čistou vodu pít...</span> (Rammstein, Rosenrot)<br /><br />Bez naděje a očekávání prostě nejde šťastně žít...<br /><br />A komu se to nelíbí, tak ať si najde jinou písničku! Já se jako vždy loučím s tím, že jdu konečně dělat něco užitečnýho :-D ale jsem na sebe hodně pyšná, ten článek se mi líbí, i když se v něm odráží především mý nostalgický já...Měla bych začít psát něco veselýho...Ale to vám spíš rovnou řeknu, abych mohla vidět, jak se smějete :-)<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-8001135239372027268?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-76338378978545999412010-10-24T18:46:00.000+02:002010-10-24T19:35:21.919+02:00Mám tu zase hned několik rozepsaných článků, který jsem nebyla schopná dokončit, případně jsem neměla odvahu je zveřejnit...Jsou o alkoholu,bolesti, lásce, slabostech, strachu, sexu, chlapech, o mně, o Tobě, o lidech, který nemůžu vystát a o těch, který miluju...jsou jízlivý, smutný, beznadějný, trapný, vtipný a hořkosladký, vzpomínkový i aktuální...<br />Tenhle víkend jsem si moc neužila, hned na jeho začátku se mi podařilo rozladit, možná dokonce naštvat několik lidí...Možná bych se měla omluvit a možná to zase jen moc řeším...Ale jak se píše v chytrý knize...Jsem žena a ty mají od přírody právo na náhlý změny nálad, na nelogický rozhodování, vrtošivý chování atakdál...Takže je vlastně všechno v naprostým pořádku. Dneska jsem se šla projít, potřebovala jsem na chvilku na vzduch, myslela jsem že, když se trochu provětrám, nabudí mě to a začnu třeba dělat něco užitečnýho, ale moc to nepomohlo. Ale aspoň jsem zasedla k pc a místo bezcílnýho čumění na fb, plkání o ničem na qipu a jinejch žroutů času, píšu tenhle článek...zase nemá moc hlavu a patu, že ne? Asi to se mnou jde z kopce :-) I když já se snažím o pravej opak..<br />Chcete něco vědět? Sestavila jsem si takovej seznam věcí, který mám dělat, případně nedělat, aby byl můj život "lepší", docela úspěšně to dodržuju...Říkám tomu "to do list" nebo roztomile "tudůlist"...pár bodů tu zveřejním, třeba to někomu z Vás taky pomůže...Není to řazený podle důležitosti, abyste si neříkali, že mám nějaký divný priority :-D<br /><span style="font-weight: bold;">1)</span> <span style="font-weight: bold;">Nedělat věci na poslední chvíli:</span> Njn...zkouším, jestli to bude fungovat, učím se s předstihem, píšu úkoly včas, doma se snažím příkazy splnit co nejdříve po jejich uložení...ale přiznám se, že tenhle bod je pro mě dost těžkej, protože jsem ten typ člověka, co podává nejlepší výkony, až když mu tzv. "hoří koudel za zadkem" takže například dneska jsem měla dobrou vůli začít psát bakalářku, ale nebyla jsem zrovna nejúspěšnější...Ale snaha se taky cení :-)<br /><span style="font-weight: bold;">2) Sportovat:</span> Pane jo...Nikdy bych neřekla, jak může být pravidelnej pohyb a správná dávka fyzický námahy příjemná a zábavná a navíc si přijdu i krásnější a hlavně nemám čas na přemýšlení o blbostech...fakt doporučuju...Letos poprvé USK nepovažuju za peníze vyhozený do kanálu a je to fajn pocit...Dokonce už bych se nestyděla si dát dejme tomu zumbu a alpinning do kolonky "zájmy" :-P<br /><span style="font-weight: bold;">3) Pravidělně se reikovat</span>: kdo mě zná, ten ví, že za sebou mám první stupen Reiki...Přiznám se, že přes léto jsem praktikování Reiki dost flákala a když se na to teď s odstupem času dívám, je to dost znát..teď jsem se k tomu vrátila, snažím se najít si denně chvíli pro sebe a zharmonizovat si tělo i duši a myslete si, co chcete, klidne se smějte...ale opravdu to pomáhá, jsem v daleko větší pohodě, rovnováze...však víte...možná si to jen vsugerovávám, ale i kdyby, tak co? hlavní je, že je mi to příjemný, mám zkrátka "kouzelný ručičky" ;-)<br /><span style="font-weight: bold;">4) Dbát o sebe:</span> Tak jako nikdy jsem nebyla žádná umaštěná šmudla s morčetem v podpaží...Ale chytrá knížka mi připomněla, že jsem žena...ehm, to už tu dnes jednou bylo...ale zkrátka a dobře...Podpatky jsou základ, pořád si v nich nejsem úplně jistá, ale jak bylo řečeno v mým oblíbeným mozkovyplachovacím seriálu "když chceš žít na vysoký noze, musíš začít aspoň na osmi centimetrech" To je samosebou přehnaný, ale chtěla jsem tím prostě říct, že se učím je nosit a jsem na sebe za to pyšná :-) no a taky si víc užívám různý zkrášlovací procedury atakdál. Miss Universe to ze mě sice neudělá, ale hlavní je, že se cítím dobře...(fuj, už se zas opakuju) Na tenhle bod by se toho dalo napsat ještě hodně, ale myslím, že pro představu to stačí.<br /><span style="font-weight: bold;">5) Zakázat si "určitej typ" myšlenek:</span> No už tím, že tenhle bod zveřejňuju, tak ho vlastně porušuju...Ale pokud Vás něco trápí a fakt nemůžete najít řešení, tak na to prostě nemyslete...Samozřejmě, že to nejde aplikovat třeba na odevzdání bakalářky nebo vážnou nemoc, ale na chlapy by to fungovat mělo, tak to zkouším a docela to pomáhá. Prostě nelze znát odpověď na každou otázku, co se mi honí hlavou a nevyplácí se hledat symboly tam, kde nejsou...No tím jsem zabrousila jinam, než jsem chtěla...Ale chytrý čtenář si odnese jen to, co potřebuje.<br /><span style="font-weight: bold;">6) Přestat mluvit o tématech "určitýho typu":</span> To je vlastně totéž jako v předchozím bodě, jen se to týká vyslovení tý nebezpečný myšlenky...nekonečný omílání toho samýho mi nikdy nepomohlo, i když se musím přiznat, že jsem na to expert a tímto děkuji všem mým kamárádkám, že mě ještě nepraštily lopatou...Ale čím jsem toho dosáhla? Nic jsem nevyřešila, líp se necítím...Zkrátka "Mlčeti zlato" samozřejmě, že mám ještě co pilovat...Ovšem pomalu, ale jistě se učím řešit svý záležitosti nejdřív sama se sebou a pak až s jinejma. Co by na to asi řekli psychologové?<br /><br />No mohla bych ještě pokračovat, ale přemohla mě vášnivá touha se jít vysprchovat a pak si nalakovat nehty, tak krásný večer a nezlobte se, že plácám krávoviny...Díky za to, že to vůbec čtete :-)<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-7633837897854599941?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-69259332218453286482010-09-26T13:41:00.000+02:002010-09-26T14:00:19.455+02:00Blog chátrá, jak tak koukám...články řídnou, jejich vypovídací hodnota pro veřejnost se snižuje a s ní i četnost komentářů. Je to škoda, ale na druhou stranu je to možná dobře, protože čím šťastnější a klidnější se cítím, tím míň píšu...V pátek jsem byla na autorským čtení jistýho básníka, bylo to skvělý, jedním kouskem se mu podařilo mě skoro rozplakat, ale nikdo si toho snad nevšimnul a kdyby, tak co? Ale pro tenhle text, co tu teď vyťukávám je podstatnej především fakt, že mi ten pan básník připomněl, že jsme přece kolegové...mojí doménou vždycky byly básničky, ale když jsem si po sobě pročítala tenhle blog, zjistila jsem, že jich tu moc není...Takže jsem sáhla jak se říká "do šuplíku", jednu náhodnou vytáhla a řekla jsem si, že ji uveřejním, jenže se mi nějak nezdála, takže jsem ji trochu upravila, vyšperkovala a tady je...Podotýkám, že ta atmosféra, kterou líčí, už není zrovna nejaktuálnější...A taky je to poněkud teatrální, afektovaný a přehnaný...tím myslím především oslovení "lásko", který se tam vyskytuje...Lepší by tam bylo jméno, ale nechci nikoho rozesmát nebo uvést do rozpaků nebo naštvat? Kdo ví...Možná dokonce potěšit...ale prostě to lásko zní alespoň tak nějak procítěně, však mě znáte, dělěj, jakoby nic...už jsem se zas zakecala...s kým? sama se sebou, to se mi stává často, protože jsem si nejlepší posluchačkou...<br /><br />Stáli jsme spolu na mostě<br />plavali pod ním vodní ptáci<br />Stáli jsme spolu na louce<br />a dívali se, jak se slunce ztrácí<br />Stáli jsme spolu u popelnic,<br />z pod mraků na nás zíral měsíc<br />a pár vloček mi spadlo do vlasů<br />Na týdny oslepla jsem pro krásu<br /><br />Stála jsem sama před Tvým domem<br />a šeptala si "Lásko, sbohem"<br />Stála jsem sama na parketu<br />v duchu si hrála na poetu<br /><br />Říkávals, že mě vážou rýmy<br />To jsou jen nepravdivý šprýmy!<br />Svázals mě Ty a nikdo jiný!<br />Tak mi netvrď tyhle voloviny!<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-6925933221845328648?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-77359332406773282132010-09-09T11:40:00.000+02:002010-09-09T12:36:19.035+02:00Za srpen tu mám pěknou řádku rozepsaných článků, ale neuveřejnila jsem ani jeden. V hlavě se mi zrodila spousta nápadů a zajímavých myšlenek, ale bohužel nepřišla ta správná nálada na to, abych byla schopná dotáhnout je do zdárného konce. Jenže z prázdnin už nám zbývá jen kousek a proto jsem se rozhodla, že tu tvůrčí krizi prostě překonám, že jí to zkrátka nandám svini jedný, nakopů jí prdel tak, že si pod ní ještě měsíc bude dávat polštářek, však víte ;-)<br /><br />Kdyby se mě někdo zeptal na nejsilnější zážitek těchhle prázdnin, asi bych chvíli váhala co odpovědět, protože se přihodilo hned několik věcí, na který nikdy nezapomenu a který pro mě jsou důležitý, ale každýmu je jasný, že ne všechny tu můžu uveřejnit...Určitě bych zmínila vyjížďku na koni. Dá se říct, že jsem na tom nádhernym zvířeti seděla poprvé v životě a že jsem koně vlastně nikdy neměla nějak zvlášť v oblibě, ale asi se neříká nadarmo, že nejhezčí pohled na svět je právě z koňskýho hřbetu. Možná nebyl nejhezčí, ale rozhodně dost hezkej na to, abych si ho chtěla co nejdřív zopakovat, ale nepřeje mi počasí :-( Moc příjemně jsem si s Lumpem popovídala, byl skvělej posluchač. A taky se nesmím zapomenout pochlubit tím, že jsem napoprvý a úplně sama vyskočila do sedla :-) Takže tolik ke koníčkům.<br /><br />Nebudu chodit kolem horký kaše a rovnou přejdu k tomu, co mi přijde asi jako nejzvláštnější příhody léta. Jsou to dvě setkání. Jsou to setkání se dvěma ženami, která se odehrála asi jen dva nebo tři dny od sebe. Tyhle dvě ženy měly společné snad jen zrzavé vlasy a lásku k akordeonu, ale tím si nejsem u jedné úplně jistá, můžu jen hádat z toho, co ní vím od jiných. A je tahací harmonika a akordeon to samý? Snad jo...Ale o to nejde...Obě ta setkání byla náhodná. Tu první ženu jsem znala z vyprávění a tak nějak jsem ji vždycky chtěla potkat a zároveň radši nechtěla potkát a do toho jsem si ještě byla jistá, že ji nikdy neuvidím a najednou tam stála a já koukala jako blbeček. Bylo to nečekaný a divný a vlastně dost vtipný, možná i trochu směšný...Ale ve výsledku příjemný a poučný. Zajímalo by mě, co si o mně myslí...Ale to se asi nikdy nedozvím, protože pravděpodobnost, že se ještě někdy potkáme je menší než prťavá. Ale ta hodinka nebo jak dlouhou dobu jsem v její společnosti strávila, mi toho dala hodně, odpověděla jsem si díky ní na otázky, který se mi už dlouho honily hlavou..Možná moje závěry nejsou zcela správný a co si budem povídat ani její nebyly v některých ohledech a v tu krátkou chvíli mi připadala jako ten typ člověka, kterýmu nestačí náznaky. Takže možná nějakou dobu setrvávala v domnění, že něco je jinak, než to ve skutečnosti je...(omg, asi se zamotávám) Ale určitě se jí dostálo řádného vysvětlení od jiných. Jo, zamotávám se...a to úplně nejdůležitější si nechám pro sebe, ale už kvůli tý skutečnosti , že ji teď znám, to řadím mezi důležitý události.<br />To druhé setkání bylo úplně jiné. Druhou rudovlásku jsem potkala ve vlaku cestou z místa, kde jsem potkala tu první. Zaujala mě už na nádraží, protože kdo by si nevšiml křehký víly, která táhne krosnu a na briše obří tašku s tajmeným obsahem, který ale člověk, co chodil do hudebky, zvládne domyslet?.?...Jely jsme stejným vlakem, ve stejným kupé. Já si četla knížku, ona si povídala se sympatickým dědečkem o hře na harmoniku. Pak už jsem jen dělala, že si čtu a poslouchala je a nakonec už jsem to ani nedělala a poslouchala je úplně bez skrupulí. Obě jsme přestupovaly na stejném nádraží. Čekaly jsme každá zvlášť, najednou si ke mně myslím, že se slovy "jedeš taky do Prahy?" přisedla a dál už neříkala nic, nemotorně jsme se pokusila o konverzaci...Ehm, znáte mě :-D No a pak už teda přijel náš vlak a úplně suverénně šla za mnou, asi jsem vypadala zkušeně, co se týhle trasy týče (a taky jsem zkušená byla :-D) Sakryš, stává se tu z toho pěkně nudnej popis situace. Nechci tu slovo od slova dávat dohromady, o čem jsme si povídaly. To hlavní je, že jsme si prostě povídaly a že to bylo fajn a že jsme si rozuměly a že taky tak freakovsky koukala do blba jako já a měla krásný zrzavý vlasy a v nich kytku a jemnovala se Anička a ráda četla a přátelství stavěla nade vše a že ráda psala dopisy a že studovala jazyky a měla ráda děti a hudbu...No bejt chlap, zamiluju se na první pohled...Ale jsem ženská, která je z většiny hetero, takže jsem prostě jen poznala úžasnou a milou slečnu a teď mě mrzí, že jsem si na ní nevzala kontakt, protože mně na první pohled resp, první poslech bývá sympatickej málokdo, vlastně skoro nikdo...Přecejen mám 88procentní index zla a jen 12procentní přívětivost a důvěřivost :-D Ale Anička si ode mš vzala odkaz na tenhle blog a já teď tím víc lituju, že jsem sem dala novej článek až teď. třeba se v ní pletu, může to bejt hnusná mrcha, co pomlouvá každýho, kdo se na ní křivě podívá a třeba ve skutečnosti neumí do pěti počítat. Ale to nezjistím, pokud ji už nikdy neuvidím. Jde mi o tohle...Ukázala mi, že někoho, s kým si budu rozumět, kdo mi bude připadat milej a zajímavej, můžu potkat kdekoliv...Třeba právě ve vlaku (od toho ostatně zvnikla teorie o lásce z vlaku, že jo? ty víš kdo?:-P)! V papírnictví nebo na pohotovosti a to je pro mě moc a moc příjemný zjištění :-) Vlastně mi tím obnovila jistej druh naděje, kterej jsem pomalu ale jistě, začínala ztrácet. Psala bych ještě dál, ale tlačí mě čas...Ale uzavřu to takhle...Aničko, jestli si tohle přečteš a udělá Ti to třeba radost, ozvi se na <a href="mailto:katahrebikova@email.cz">katahrebikova@email.cz</a> Možná je to hloupý, ale prostě bych si s tebou aspoň ráda mailovala nebo někdy zašla v Praze na kafe. V žádným případě tě nechci nějak obtěžovat, ale jsi moje víla naděje z vlaku, tak mi ještě jednou ukaž, že zázraky se dějou :-)<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-7735933240677328213?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-67396594106501388832010-07-30T23:09:00.000+02:002010-07-30T23:40:41.932+02:00Hmmm..Mám takový pocit, že mi někdo blízký lže nebo při nejmenším neříká celou pravdu...proč to dělá? Chce mě uchránit před zklamáním? Ale kdeže...To já přece nepotřebuju! Jak s oblibou říkávám "jsem už velká holka"...Dost rozumná na to, abych pochopila, že nejsem sředobodem vesmíru, středobodem zájmu těch, u kterých bych to ráda... středobodem ničeho, kromě svýho vlastního života...Během dnešního večera se mi prohnalo hlavou tisíce myšlenek a úvah na více či méně důležitá témata. Koukala jsem na měsíc, kterej dneska vypadal úplně úchvatně jako pomerančovej cucavej bonbón a ptala jsem se jestli na něj třeba taky koukáš...nebo aspoň vidíš jeho odraz v něčích očích, byla by škoda se o něj připravit...a napadlo mě, jestli ho třeba vůbec vidíš, možná je tam zataženo...nebo máš třeba zavřený oči a spíš a nebo jen posloucháš, jak šumí jez, jak jezděj auta, jak si tví opilí kamarádi zpívají a nebo si vychutnáváš sladký slova, co ti ta sličná slečna s kopretinou ve vlasech šeptá do ucha...V noci na dnešek se mi zdál podivnej sen...zachránila jsme nejlepšího přítele ze spáru nestvůry, která ho málem zabila...Peripetie kolem nemá cenu popisovat...Ale proč se mi zdají takový věci? proč pořád někoho zachraňuju, ale nikdo v těch snech nezachraňuje mě? Já se chci nechat zachránit, potřebuju to! A když ne zachránit, tak by mi aspoň někdo mohl galantně pomoct nést ten těžkej batoh, je v něm cihla s vyrytým monogramem, album plný fotek...ty na začátku jsou barevný, ty uprostřed rozmazaný a ty na konci černobílý, taky je v něm můj deník, hrozně tlustej, ale nechci ho jen tak zahodit...holínky, sandále, domácí bačkůrky i lodičky na jehlách, protože musím bejt připravená na každou situaci a taky pořádnej hambáč, protože na ten mám právě teď chuť...Koukám na telefon, ale na displeji mě nic novýho nečeká...sedím tu jen ve spodním prádle a už nekolik minut se přemlouvám: "Káťo, mazej spát!!!" ale nejdu, netuším proč, ale nejdu...to, co tu píšu v podstatě nemá žádnej smysl, jde vyloženě o asociace, ale příjde mi to zajímavý po sobě číst, tak tu ještě chvilku zůstanu...Kdybych mohla vrátit čas, udělala bych něco jinak? Jo...víc bych se uvolnila...o pár hodin potom bych se víc smála, o pár dní potom bych víc plakala...a nehledala bych pomoc tam, odkud sice přijde...ale zároveň se mi může stát osudnou...točím se pořád dokola, okolo toho středu, kterej si nechci připustit...našla jsem si na stole zvláštní malinkou modrou kuličku...kde se tu vzala? Někam mi upadla, nevadí, najdu ji ráno a možná taky ne...Stelu si a nevím, jestli si mám vzít modrej nebo žlutej polštářek...oba chutnaj hořkosladce...ale vezmu si žlutej, je na něm ovečka a ladí mi do pokojíku...ptala jsem se kamarádky, jestli by se vydala na místo, o kterým by věděla, že z něj možná není návratu...řekla, že ne...ale asi to udělám...nebojte se, to celý je metafora...neodejdu nikam do pekel nebo co já vím...ale peklo bude, až se dovíš, kde jsem vlastně byla...a možná taky ne...bude ti to fuk a tobě taky a tobě ne, ale neuděláš s tím nic, protože to byla moje volba a nebo radši zůstanu doma u krbu a budu žehlit velký trička...jdu spát...dobrou s kobrou...a taky s kapybarou a pštrosem a lumíkem...<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-6739659410650138883?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-28125537752555021712010-07-22T19:38:00.000+02:002010-07-22T20:24:32.630+02:00Tenhle text bych chtěla věnovat jedný osobě, která můj blog nečte a asi ani neví, že existuje, ale to nevadí...Kdysi jsme byli nejlepší přátelé a dnešní den mi připomněl situaci, která nastala někdy loni v listopadu...V rámci tý situace se potvrdilo, že chlap a ženská prostě nemůžou bejt jen kamarádi...Někdo říka, že u jednoho to vždycky přeroste v něco většího, netvrdím, že přímo v lásku, zas tak si fandit nechci...ale prostě tak, vy mě chápete ;-) Jenže já byla spokojená tak, jak to bylo...Řekla jsem mu, že moje vize našeho společnýho života spočívá v tom, že až najdu toho pravýho a budu si ho brát, tak že ON (ten mužskej best friend) mi půjde za svědka a za náma bude stát zástup překrásnejch družiček, mejch ženskejch kamarádek, protože těch mám skvělejch hned několik a aspoň se nebudou hádat, která je pro mě nejdůležitější :-D Jenže mu to nestačilo, já to chápu, odmítnutí není nikdy jednoduchý, ale to opravdový přátelství by mělo přestát i nepříjemný chvíle jako byla tahle...Ale on mě prostě vymazal ze svýho života, nezlobím se na něj, je to v podstatě jeho způsob obrany...ale zpětně se ptám...jak důležitá jsem pro něj asi byla, když na mě tak rychle zapomněl, když se mě dokázal tak snadno vzdát? Snažila jsem se dokázat mu, že i tak zůstává pro mě (hned po tatínkovi :-P) nejdůležitějším chlapem...A chtěla jsem, aby všechno bylo jako dřív...ale nebylo a není a nebude...Ale co se má stát, tak se taky stane a prostě to asi nebyl můj osudovej nejlepší přítel...A stejně si myslím, že to jednou bude nějakej gay...<br /><br />Ale tímhle zamyšlením jsem chtěla říct, že já nejsem jako můj ex best boyfriend...Já jsem odvážná, umím snášet, když věci nevycházej podle mých představ a umím si vážit lidí, který si váží mě, jsou tu pro mě, záleží jim na mě, chtějí, abych se smála a abych byla šťastná a to samý chci dopřát já jim, pokud to bude v mých silách...S oblibou říkám, že láska pomíjí, ale přátelství je věčný...ale to je trochu zkreslenej výrok...protože já si myslím, že věčný je jak přátelství, tak láska...ale v obou případech musí jít o "pravý"...a nechci předbíhat, fakt nechci, protože kdo ví, co se může stát...ale pokud jsem v tuhle chvíli nenašla věčnýho best boyfrienda nebo jak by se to asi řeklo anglicky, prostě nejlepšího mužskýho přítele, tak jsem přinejmenším našla jednoho fakt skvělýho, kterýho mi jistojistě může kdekdo závidět...a to je prostě moc a moc příjemný vědomí a tak tu teď sedím, ťukám do klávesnice, přemýšlím nad tím, co si zabalit do Zákup a v kolik a jak tam jet, jestli si zahrát chvilku Posla smrti a říkám si, že život je pes...jenže ja mám psy moc ráda...jsou hebký, věrný, chytrý, srandovní, uměj člověka překvapit, někdy potrápit nebo vyděsit...ale jaký si je vychováme, takový je máme...do určitý míry jdou prostě ovlivnit...stejně jako život...Možná je to dost osobní článek...ale to nevadí...smáznout ho můžu vždycky :-)<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-2812553775255502171?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-69910892257912055432010-07-21T10:48:00.000+02:002010-07-21T11:10:42.930+02:00Seděla nahá na parapetu malý garsonky v pátým patře, kouřila cigaretu z krabičky, kterou našla v metru, a popílek jí padal do klína...Měsíc svítil do pokoje a ozařoval bíle tělo muže, který ležel v její posteli. Vypadal, že je mrtvý...Ale byl jen unavený, uspokojený a taky opilý, ale tak akorát...tak akorát na to, aby si to pamatoval a mohl litovat, to ona chtěla...dělala to tak všem už od svých osmnácti, kdy zažila první zklamání. To byla i chvíle, od které už neuronila ani slzu kvůli chlapovi, nikdy víc...To byla i chvíle, kdy jí došlo, že sex tu není od vyjádření vzájemný blízkosti dvou lidí, ale že je to prostě pudová záležitost aneb, jak říkaly její idolky (bobří bloggerky) "šukat se musí"...A tak to dělala a pořád a pořád...ten týpek v její posteli, byl číslo 99...Řekla si, že to chce v životě dotáhnout na stovku a ten stej bude ten pravej, ale pořád byla mladičká a hezoučká, ale lásku neviděla ani v televizi, natož v reálu...Měla by ho vzbudit, ale nechtělo se jí...ona se stovka zdá jako vysoký čislo, ale jde to jak nic...Stačí vypnout hruď, smát se i těm nejblbějším vtipům, bezmezně obdivovat a hrát si na bezbranou a hloupou...A navíc...ona je vždycky nechala, aby ji měli rádi, aby se těšili její přítomnosti, aby jí důvěřovali, aby po ní toužili...Pak jim dala, co chtěli a se slovy, "prosim tě, už vypadni, nemám na tebe celej den/noc" je vypoklonkovala a když ji chtěli znovu vidět, byla na ně tak odporná, že to těžko snášely i ty nejsilnější povahy...trik byl v tom, že si žádnej chlap nechce připustit, že ta křehká a milá žena by nad ním mohla mít převahu...A navíc byla dobrá psycholožka...poznala, co kdo rád...některý svazovala, měla v šatně nekolik kostýmů a taky pronikla do umění tantry...Naučila se ovládat bolest...Nikdy neprosila, aby přestali...naopak křičela, ať jí to dělaj dál a víc a víc...No ale už je čas, měl by odejít...Otočila se a on stál přímo za ní. Díval se jí přímo do očí, neobdivoval její odhalené křivky, nesnažil s ejí proniknout do těla, ale do duše a pak to poznala...Byl její číslo jedna, ne ta jendička, od který začlo počítání...ale ta jednička, která jí dala všechno...lásku, vášeň, pocit bezpečí, nový úhel pohledu na všechno možný a pak zmizela. Jen jeho doopravdy milovala, i když byla ještě mladá, ale věděla to, všichni to věděli.....Dívali se na sebe a ona ho políbila, pak se otočila a s jeho chutí na rtech vyskočila z okna...<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-6991089225791205543?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-82080197731235347852010-06-22T21:39:00.000+02:002010-06-22T22:43:44.540+02:00Sakryš...Moc nevím, jak mám začít...Měla jsem totiž v plánu napsat jeden dlouhý dojemný článek. To se mi sice aspoň z části povedlo, ale ukončila jsem ho slovy: "prostě vás mám ráda, holky" ale původně neměl být jen pro mé drahé osůbky něžného pohlaví, ale pro všechny mé milé lidičky...takže tady volně navážu a všem je jistě jasné, že tentokrát píšu spíš pánům...<br /><br />Vzpomínáš, jak jsem tě nemohla vystát a kvůli tobě mi říkali "kačere"? Někdy mám chuť kopnout tě i teď, ale to je přece normální...Pamatuješ si na salát tvojí babičky a tvojí výtahovou radu, která na chlapa prej stopro zabere? Moc se nevídáme, ale tvý testosteronový rady do života mi toho dost daly...Děkuju, že děláš šťastnou tu, kterou mám tak ráda a že se mě ptáš, jak se daří...<br />Hmmm...Nevím, jestli se tě mám ptát "vzpomínáš" nebo "pamatuješ", protože to bys musel mít dost krátký vedení, aby ti to za tu krátkou dobu vypadlo a naše společný zážitky jsou spíš virtuálního charakteru...Ale stejně...Lumík i mýval, kterýho svědily ouška...vtipný reakce, možnost si postěžovat, jen tak poplkat...Za to všechno moc dík, protože právě na maličkostech záleží :-) A příště tě zas budu volit náčelníkem, to si piš!<br />A co ty? Myslím, že by ses tu nečekal a nejspíš si to ani nepřečteš, ale nevadí...Pamatuješ si na roztleskávačku, jednorožčí farmu, růžový medvídky, který s paraplíčkem běhaj po louce a na to, že jsem v hrníčku se zelenou palicí viděla Davyho Jonese, na les, pro kterej sis nevšímal stromů a na ty labutě, jak že jsem je pojmenovala? a jak jsme se ztratili a zas našli atakdál? Dals mi fakt cennou lekci, za kterou jsem s odstupem času čím dál vděčnější...mám tě ráda a pořád budu...<br />No a ty si doufám pamatuješ na mojí i tvojí verzi pohádky o tlustý princezně a hermelín s pálivou omáčkou někdy k ránu. Na můj gastronomický orgasmus z horkejch malin a na nanuka na uklidněnou před zkouškou a na nanuka na uklidněnou po dlouhým čekání na nádraží...Kurňa...samý jídlo a to mě napadaly ještě další :-D Prostěs mi vstoupil do života více méně omylem nebo náhodou nebo jak to nazvat a byla to jedna z nejlepších náhod poslední doby. Jsi můj balzám na nervy, někdo, na koho se vždycky těšim, inspiruješ mě a přebarvuješ mě z černý zas na zlatou, co se třpytí...snad chápeš, jak to myslím, je to ta největší poklona, dík za všechno :-)<br /><br />Už je hodně hodin a jako obvykle uzavírám už takovým plácáníčkem...Ale to nevadí...Samozřejmě ti výše zmínění nejsou jediní muži, kterých si vážím...Ale v poslední době mě asi nejvíc ovlivnili a proto jsou tady, když nad tím tak uvažuju, tak jsou to snad čtyři nejrozdílnější z těch, které znám...I když v něčem vykazují určité podobnosti...Musím se teď smát sama sobě a je mi fajn...Páč skrze ty dva poslední články jsem zjsitila, že jsem šťastný člověk, co se dokázal obklopit skvělými lidmi...Ještě jednou díky :-***<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-8208019773123534785?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-62776229186028588442010-06-22T19:16:00.000+02:002010-06-22T21:01:04.247+02:00V posledních dnech jsem se už několikrát přistihla, že jsem tak trochu naměkko...Ale tim nejpříjemnějším způsobem...Samo sebou není všechno růžový, ale když se to vezme kolem a kolem, v jistých ohledech se mám líp než třeba před mesícem, dvěma...O tom se tu ale rozepisovat nechci, vlastně jsem ani nechtěla psát žádnej takovej úvod, spíš tu první větu beru jako vysvětlení toho, co přijde dál :-) Je to pro lidi, který mám ráda, se kterýma jsem zažila něco hezkýho a na který myslím a i když to tak třeba nevypadá...Jsou a budou pro mě důležitý...<br /><br />Vzpomínáš, jak jsme u vás pásly kozy a koukaly na video "Zima, zima, je nám zima, vám možná ne, ale nám jo!" Jaks mě ze spaní prováděla zámkem? A jak jsme na intru skákaly do postele různý typy skoků? Jak ses mi přes skype vyfotila s bahenní maskou na tvým krásným obličejíku? A co naše synchronizovaný ksichtění? Jednou nějakou soutěž určitě vyhrajem :-)Pamatuješ si na naše dlouhý noční telefonáty? Děkuju, že mě vždycky vyslechneš a potěšíš... Mám Tě šíleně ráda!<br />A ty, sličná slečno...Pamatuješ, jak jsme šly v Pirně po námestí a zpívaly jsme "Nevejde se mi seeem, nevejde se mi seeem! A jak sis povídala s Paní Flaškou a říkala "Kačenko, nespinkeeej!" A jak jsem za tebou jela do Prahy a tys v mekáči předvedla krásnej chrochtavej záchvat smíchu a jak jsme se pak s tvojí maminkou jely podívat na štěňátka? A naše rozhovory nejen o sexu? I tobě děkuji, že jsi tu pro mě a měj na mysli, že já jsem tu pro tebe...<br />Ty si zas doufám pamatuješ, jak jsme se spolu na dovče koupaly v tom zeleným rybníce a zpátky jsme šly lesem po tmě a předstíraly jsme, že umíme různý bojový umění? A jak jsme šly na výlet na Erbenku a bylo krásně? A jak jsem ti užírala müslityčinky? Nebo jak jsme u tebe na pokoji pařily tu hustou adventuru, jak se tam hledali snoubenci pro nějaký ženský? I tebe mám moc ráda a děkuju, že jsi mojí kamarádkou...<br />Kdo zná, ten ví, že jsme právě popsala různé vzpomínky na Hvězdný tým, ale jen na každou členku zvlášť a stejně to byly jen takové střípky, někdy i hloupé, ale pro mě moc znamenají...Těch vzpomínek je ale mnohem, mnohem víc a jsou o to krásnější, že je povětšinou můžeme sdílet všechny čtyři společně...Jsem hrdá na to, že do Hvězdné čtyřky patřím...<br /><br />Pamatuješ si, jak jsme fotily situační foto? A jak jsme hrály na Xenu? A nebo jak jsme pořád chtěly na koupaliště, ale už bylo pozdě, tak jsme se u vás mlátily kapesníkama namočenejma v ledový vodě? A jak jsme v Řecku zbožňovaly sladkýho Spira? Známe se už od plínek...Hodně se změnilo, ale zůstáváš mou kamarádkou,ať se děje, co se dějě, na to nezapomeň, prosím...<br />A co ty? Pamatuješ naše noční sýrový seance? A jak jsme šly běhat a taky cvičit, že nám to zůstalo, co? :-D Jak jsem vrněla, kdyžs mi barvila vlasy a jak tys předla když jsem tě masírovala drbátkem? A jak jsme se nejdřív neměly rády? Ale už máme! a je to super, že to tak dopadlo! děkuju , že to se mnou držíš, i když jsem magor...:-*<br />A ty si vzpomínáš, jak jsem tě vzala k rybníčku, kde rostou divoké růže a tys mi přednesla svou teorii o parazitech? A ty naše rozhovory v autě, leckomu by zůstal rozum stát, nám ne...Seznámilas mě s reiki a naučila spoustu věcí, o kterých možná ani nevíš...Díky za to, že tě můžu nazývyt svou blízkou kamarádkou.<br />Pamatuješ si, jak jsme o přednášce z podnikovky hrály piškvorky a já tě porážela...Ale tys to asi trénovala, páč teď to nandaváš ty mě :-) A jak jsme se šly projít do tý vilkový čtvrti v Hradci? svítilo sluníčko a byl to povedenej den...Jak jsme si řekly, že natrénujem chorošku na Bad Romance? A jak jsme očumovaly tamaríny? Jako děvky jsme byly fakt sexy! I tebe mám ráda, fakt, fakt...<br />Teď jsem tu tak nějak zmínila ty slečny, se kterýma mám nejvíc zážitků...Zas jsou to jen maličkosti a doufám, že všechny vědí, že za tím přátelstvím je ještě mnohem víc a napadají mě i další krásky, které by tu měly být...slečna s antistresovou kudrlinkou, která umí ve správnou chvíli udělat to správné vřelé přátelské gesto...Nebo moje nové slunce, které osvětlí kažný všední den a nedá dopustit na vodní dýmku...Nebo moje osobní trenérka, která se v poslední době takřka před očima z puberťačky změnila v rozumnou mladou dámu...Atakdál atakdál...Vám všem moc děkuji, že vás znám...To, že nepíšu velká písmena, kde se sluší a patří není výrazem neúcty, ale spíš neformality...jen tak si tu vylejvám srdíčko a doufám, že vás tím třeba potěším...Mohla bych to všechno napsat mnohem krásněji a květnatěji, ale to nemá cenu...Hlavní je, jak se k sobě vzájemně chováme, že jsme kamarádky a můžeme se jedna na druhou spolehnout...Někdy přijdou těžší chvíle, ale zvládneme je a jde se dál...Tak to má být...Prostě vás mám ráda, holky...<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-6277622918602858844?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-33124557788164034082010-06-13T16:26:00.000+02:002010-06-13T16:27:00.387+02:00<p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">Kolik je hodin? Hmmm…Sotva půlnoc…Dneska se mu sem vůbec nechtělo, ale jako vždycky se od ní nechal přemluvit. Jooo přemlouvaní, v tom je ona přebornice, udělá smutný oči, přidá to svý speciální „proooosíííím“ a je vymalováno, málokdo by odolal. Mrška vychcaná je to…Proč jí ale tolik záleželo na tom, aby sem taky šel, když ona se teď courá kdovíkde a kdovíským..Radši by teď byl doma, dal si pár skleniček něčeho dobrýho a pustil si nějakej pořádnej horor, jo to by byl určitě lepší program, ale slíbil jí, že přijde a co on slíbí, to plní, proto si ho taky dost lidí váží. Ale dneska se moc nevyplatilo bejt zásadovej a čestnej, zná tu sice skoro všechny, ale většina je už pod parou a jemu se to zrovna nějak nedaří, co se dá dělat...Měl by jí najít a říct jí, ať se nezlobí, že půjde domů...Ona to pochopí, vždyť o nic nejde. Tak kam se mohla podít...Tancovat určitě ještě nešla, na to se potřebuje trochu opít a když ji před chvilkou viděl, byla úplně střízlivá. Že by záchod, koupelna nebo snad ložnice? Ne, zas takhle rychlá by nedokázala být ani ona, i když by se tomu ani moc nedivil, ale přišlo mu, že šla docela do sebe. Když si jen vzpomněl, jaká bejvala...No...děvka, jak to jinak nazvat...Ale přesto si k sobě našli cestu, kámoši ho moc nechápali, byla pěkná, ne že ne...ale její pověst ji prostě předcházela, tak se kdekdo divil, že se spolu najednou začali všude možně objevovat. Všichni si mysleli, že spolu spí...Ale světe div se, nikdy na něj nic nezkoušela, byl za to rád, nevěděl by co dělat.... Na druhou stranu...Je taky jenom chlap...ne asi...Sex už neměl pěkně dlouhou dobu, po třech týdnech přestal počítat...ale potom, co JI<span style="mso-spacerun: yes"> </span>na jedný kalbě nachytal přímo v akci s nějakým čokoládovým borcem, neměl na erotický hrátky ani pomyšlení...ale nic netrvá věčně a teď už by to nějakou ochotnou slečnu fakt chtělo...No...Ale jedno by si měl přiznat, sice ho zklamala, ponížila, ublížila mu...ale stejně si JI ještě nedokázal úplně vyhnat z hlavy...ty její rudě zářící lokny, sladká vůně a jemná pleť mu doteď nedávaly spát..Stačilo na NI pomyslet a bylo to, jakoby JI viděl přímo před sebou...Moment...On JI viděl přímo před sebou! Byla tady, stála hned vedle něj, usmívala se, upíjela svůj drink a v modrých šatech JÍ to šíleně seklo...Mluvila na něj...Povídali si! Po nekonečných týdnech zas mohl slyšet ten její podmanivej hlas, dívala se mu hluboko do očí. Vyschlo mu v krku, cejtil, že se červená, ale snažil se zůstat co nejvíc cool a v pohodě. Zároveň mu blesklo hlavou, že je vlastně tak trochu zrádce. Vždyť slíbil, že se pokusí úplně si JI vyhnat z hlavy, zakázat si veškerý myšlenky na NI...Měla pro něj být zapovězená a místo toho si tu spolu povídají, jakoby se vůbec nic nestalo...Ba dokonce jako by se mohlo stát něco, no prostě novýho, nečekanýho, vášnivýho, skvělýho...Cejtil to jiskření mezi nima...Koutkem oka zahlédl, jak se vrátila ta, kterou ještě před chvilkou hledal...Jak se jen jmenovala? Měl úplně zavařenou hlavu, nedokázal si vzpomenout ani na vlastní jméno, tak s ním zase zamávala! Mrcha! Nesmí sebou nechat takhle cloumat, to už jí nemůže dovolit! Ještě před chvílí byl na odchodu, musí to říct oběma, tahle akce pro něj není bezpečná. Proč se na něj obě tak divně dívají a proč se vzájemně sledujou jak dvě šelmy těsně před útokem? Nebo se mu to jen zdá? Že by konečně začal působit ten alkohol? No už by bylo na čase, ale něco špatnýho prostě viselo ve vzduchu...Zklamání, zlost, žárlivost...Z koho to vyzařuje? Byl zmatenej, dal mu snad někdo něco do pití? Tohle není normální..Fuj...Co teď?</span></p><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-3312455778816403408?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-34206706380457668212010-06-12T14:40:00.000+02:002010-06-12T14:42:07.864+02:00<p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="FONT-FAMILY: Georgia">Stála tam sama v pantoflích...Byla tma. Hvězdy svítily a padla třpytivá noční rosa, promáčela jí růžové ponožky, ale ona si toho nevšímala, dívala se na tu spoustu stříbrných bodů a v hlavě si je spojovala do nejrůznějších obrázků, jak to dělávala, když byla malá...Už ale není malá...prý je žena, alespoň jí to všichni říkají...Měla by se chovat dospěle, zodpovědně, uvážlivě a myslet do budoucna...Jenže...Jak se pozná, že je dospělá ženská? Měsíčky dostala někdy ve dvanácti, to asi nebude to nejsprávnější kritérium...Dobrou svíčkovou zvládla někdy ve čtrnácti, že by? ne, to taky nebude ono...první podprsenka, první polibek, první sex, rozchod? Proč se jí najednou honí hlavou tyhle myšlenky? proč teď? Vždyť ani nejsou důležité, důležité je, že tam vevnitř sedí on...tak dlouho na něj čekala, jenže ho objevila až teď...jenže, jenže...Kurva co? Co je tu zas za problém? když ho nemáme, vyrobíme si ho...jde to na počkání, milí zlatí...NE! tohle si nesmí říkat...vždyť už to dělala tolikrát...vypnout hruď, prohrábnout vlasy, nahodit vyzývavý pohled...Jenže...Tohle je jiný, ona většinou nemá co ztratit, teď ano...sebe, pohodu, kterou tak pracně získávala, zase další přátele a hlavně jeho...vždyť ten život byl tak jednoduchej...pařby, pití, sex...jen drogám nikdy moc neholdovala, vlastně nikdy nezkusila ani trávu...jenže, od tý doby, co ho poznala, čím dál častěji uvažovala nad tím, jestli už toho nemá dost...potřebuje něco víc, chce bejt nová a lepší...haha...ale ona je lepší! lepší než před pár měsíci, kdy by na party jako je tahle už ležela v tý voňavý trávě s nohama do praku a mezi těma nohama by měla týpka, co by jí říkal "kočičko" a to ona z duše nesnášela...to sem přece nepatří! místo rozjímaní nad tím, co bylo, by měla jít dovnitř a ovlivnit to, co bude...tak šup! honem dovnitř, jednoho panáčka na kuráž, však ono to půjde...Sakra na svádění je tu nějak moc světla, kdo rozsvítil, vždyť tu měli tak příjemné šero...tak kde je? No to snad není pravda...Kde se tu vzala TAHLE? kdo ji pozval? Jak se nakrucuje, svině jedna...A proč se s ní vůbec baví? Vždyť už si tolikrát řekli, že je to pro něj tabu...To do toho chce zas spadnout? Podváděla ho, využívala a teď tu s ním stojí a vybírá mu z vlasů chmýří...ona mu vybírá z vlasů chmýří!!! Jak se opovažuje po tom všem? jen tak si přijít, zrovna dneska a takhle se ho dotýkat? Proč to nedělala, když ji potřeboval? nedávala mu obklad na rozpálený čelo, když mu bylo tuhle tak zle a nikdo nevěděl z čeho? Proč ho nechlácholila, když ani napodruhé nedal zkoušku z italštiny? nedržela ho za ruku, když mu brali krev a on nenáviděl jehly...Jenže...On vypadá tak šťastně, když si tam spolu povídají...Oči mu úplně září. Usmívá se tak, jak to umí jen on...Dneska mu to chtěla říct...chtěla mu říct, jak moc ho má ráda a že mu děkuje prostě jen za to, že je a jak jí je s ním hezky, že jí je inspirací, zase začala hrát na kytaru a dokonce složila písničku, není nic moc,ale je to písnička a to přece stačí, taky mu chtěla říct, jak se jí bude stýskat, až odjede do toho Dánska...A možná, možná by ho i zkusila políbit...ale neudělá to protože, tam stojí ONA, laškovně si pohrává s pramínkem rudých vlasů...A on je z ní celej pryč...Tohle si přece zakázali! Říkal, že na NI nebude ani myslet a ona, že si dá pozor na maníky, co jí hned polezou do kalhotek...Ona to zvládla, už pěknou řádku dnů s nikým nespala, ale on porušil dohodu! Vrká tam s tou pizdou, jako by byli na líbánkách...Takhle to dneska prostě dopadnout nemělo, vždyť si to tak bezvadně naplánovala a vypadalo to tak nadějně…Konečně mohla být s někým, na kom jí opravdu záleželo a nevyšlo to…Jako všechno, co si kdy přála, co si vážně a z celýho srdce přála…Dostat se na konzervatoř, aby se uzdravila babička, aby si mamka nevzala toho budižkničemu…To přece nejsou nesplnitelný přání? Vždycky byla realistka, ale doufala, že aspoň něco z toho by vyjít mohlo a nevyšlo, ale srovnala se s tím…Ale říkala si, že tohle přece klapnout musí…Na první pohled by to nikdo neřekl, ale byli si tak podobní, skvěle si rozuměli…Doplňovali se…Naučil jí, jak v počítači stříhat hudbu a ona ho naučila lézt na stromy…Jasně jak z Forresta Gumpa…Ale bylo to tak! No nic…nedá se nic dělat, show must go on a když on může porušit, co si slíbili, proč ona by nemohla taky?<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" /><o:p></o:p></span></p><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-3420670638045766821?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-89341732014591691012010-06-06T23:08:00.000+02:002010-06-06T23:11:33.441+02:00<p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">Jednou jsem si takhle v noci zkusila vymyslet „Abecedu dokonalého muže“…Jaký by měl být? No k dokonalosti by stačilo, kdyby na něj od každého písmenka seděla alespoň jedna charakteristika …takže:</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" /><o:p><span style="font-family:Times New Roman;"> </span></o:p></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">A…atraktivní, ambiciózní</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">B…bláznivej (v dobrým slova smyslu), bohatej (no co…je to výhoda ;-))</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">C…citlivej (tak akorát), cílevědomej</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">D…drsnej (tím správným způsobem), démonickej (jako herci, co hrajou zlý hochy)</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">E…empatickej, erotickej</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">F…flexibilní, fajn</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">G…galantní</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">H…hodnej, hravej</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">CH… charismatickej, chlapskej</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">I…inteligentní</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">J…jiskřivej (kdo mě zná, ten ví), jemnej (ve správnou chvíli)</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">K…kreativní, kamarádskej</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">L…láskyplnej</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">M…milej, mazlivej</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">N…nadrženej, nekuřák</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">O…opravdovej (dost bylo imaginárních milenců :-D), optimistickej (když je to na místě)</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">P…pravdomluvnej, pilnej, provokativní (opět ve správnou chvíli a správným způsobem)</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">Q…qualitní :-P</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">R…romantickej, realistickej (občas potřebuju stáhnout zpátky na zem)</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">S…sexy, sladkej, svůdnej, samostatnej</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">T… tolerantní, trpělivej, tajemnej, temperamentní (přiměřeně)</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">U…usměvavej, úspěšnej</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">V…věrnej, voňavej, vyvinutej ;-)</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">W…wealthy</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">X…xežrání :-P</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">Z…zamilovanej do mě :-*</span></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><o:p><span style="font-family:Times New Roman;"> </span></o:p></p><p style="MARGIN: 0cm 0cm 0pt" class="MsoNormal"><span style="font-family:Times New Roman;">Nějaké připomínky? :-) Jinak jsem to už pár lidem ukazovala a pobavila mě reakce, že bych to měla poslat do "Pevnosti", což je myslím fantasy časopis :-D</span></p><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-8934173201459169101?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-58732200237609584652010-06-04T15:44:00.000+02:002010-06-04T15:50:30.443+02:00Smůla se mi lepí na paty.<br />Čímpak to asi bude?<br />Prsa malý, nohy chlupatý<br />A akné snad úplně všude.<br />Zadek jak vrata od stodoly,<br />Každej se mu jen směje.<br />Na patě mě kuří oko bolí.<br />Láskou mě nikdo nezahřeje.<br />Zuby mám jako hvězdy-<br />Žlutý a daleko od sebe.<br />Balej mě leda hnusný lesby.<br />Ale já čekám na Tebe...<br /><br />Tak tohle je básnička psaná "na zakázku" pro spolužáka o hodině němčiny s Frau Anders. Vytáhla jsem ji, protože doufám, že Vás pobaví a taky to tu malinko oživí... :-P Have a nice day!<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-5873220023760958465?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-9415039423932656542010-05-30T12:53:00.000+02:002010-05-30T14:12:21.306+02:00Já vím, že ten nadpis zní jak titulek článku na hlavní stránce naší školy, ale perfektně se hodí k tomu, o čem bych chtěla psát. Druhák na vejšce pro mě byl totiž hodně důležitej a přínosnej. V hlavě mu říkám rok "dávání druhých šancí". Zní to vznešeně, co? jde ale o to, že dřív jsem fakt hodně dávala na první dojem...Pokud moje zážitky s nějakým člověkěm nebyly hned ze začátku zrovna nejlepší, tak jsem se tý osobě radši vyhýbala a měla jsem ji ve svým pomyslným seznamu v kolonce "je mi volnej" nebo dokoce "nesympatickej"...Jenže to není zrovna nejlepší, však nás o tom učila i paní Hiršová na psychologii...Ten předmět ani kantorku zrovna dvakrát nemusím, ale je to pravda...zkrátka jsem na ten první dojem kladla až moc velkej důraz. Ale co osud nechtěl nebo spíš chtěl...Zavál mě do situací, kdy jsem přesně s těma "nesympatickejma" nebo "volnejma" tak nějak nedobrovolně dobrovolně začala trávit víc času...A prostě jsem chtě nechtě musela změnit názor...<br />Dřív jsem byla člověka schopna odsoudit za to, že se rád a hodně napil něčeho ostřejšího, ubalil si zelenou zlobivou trubičku nebo měl prostě trochu zvláštní názory...pravda...ani teď se mi nelíbí, když se musím bavit s blekotajícím ožralou nebo vyhulenou tlamou, ale dost jsem posunula hranice toho posuzování a odsuzování a jsem za to ráda. Taky už vím, že to, že na vás někdo "divně kouká" nemusí znamenat nic špatnýho...Protože toho člověka zkrátka neznám a je dost dobře možný, že tohle je jeho úplně normální pohled a co si budeme povídat, já taky nemám zrovna nejmilejší kukuč na světě :-)<br />No co ještě dodat? Prostě jsem k sobě pustila blíž lidi, který jsem si z bezpečnostních důvodů držela dál od těla...V některých případech se to ukázalo jako dobrá volba a získala jsem tak nové když ne přátele, tak určitě skvělé kamarády...V některých případech se to ukázalo ne vyloženě jako chyba, člověk má litovat jen toho, co neudělal...Ale spíš jako zbytečnost, protože jsou i tací, kteří s "druhejma šancema" neumí zacházet nebo je možná ani nechtějí dostávat, ale to nevadí, každej jsme nějakej. Když si to tak po sobě čtu, tak zjišťuju, že zas pořád chodím kolem horký kaše a vlastně jsem se vůbec nedostala k jádru věci. Ale já myslím, že pokud si to přečte někdo z těch, o koho se vlastně jedná, měl by se v tom poznat a snad by ho to mohlo potěšit...A někdy docházelo k vyloženě vtipným situacím: "hele...víš, co jsem si o tobě vždycky myslela?"..."ne, nevim"..."!!??...--!!"..."cože, jako fakt? tak to je teda mazec, jak tě to napadlo?"...následuje salva smíchu...no nic, kdo nezažil, nepochopí...Ale někdy může být i krásný vědět, že jste se v někom spletli... A přesně to si teďka říkám...Častěji než kdy dřív mě napadají myšlenky typu: "nikdy bych neřekla, že zrovna s tím a tohle a taky tamtou budu budu chodit na kafe, pivo, oběd, parkovou vodnici" a ejhle ono to jde a dokonce moc dobře a aby toho nebylo málo, začalo to nedávno a do toho se přihrnou prázdniny a těžko překonatelný vzdálenosti a zas mi bude chybět víc lidí než minulej rok...Nutno ovšem podotknout, že už ty prázdniny potřebuju jako sůl...Chci si odpočinout nejen od školy, ale abych tak řekla i "sama od sebe"...<br />Jak říkavaly už naše babičky "co oči nevidí, to srdce nebolí", takže mi spousta olidiček bude sice chybět, ale do jistý míry mi odloučení od... no prostě odloučení, určitě udělá dobře...Kurník šopa, zas jsem se dostala úplně někam jinam, než jsem chtěla...takže to pro jistotu utnu...asi radši...Ale hlavní myšlenka je jasná, ne? :-) Tak mě ještě napadá, že ten nadpis ve výsledku ke článku vůbec nepasuje, ale snad se někdy dokopu k tomu skutečnýmu ohlédnutí za akademickým rokem 2009/10, mohlo by to být zajímavé...<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-941503942393265654?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-73423597934820079442010-05-19T20:57:00.000+02:002010-05-19T21:28:19.926+02:00Musí mu toho tolik říct!!!...Jak jí chyběl a že se na něj těšila. Že by si chtěla konečně obarvit vlasy na zrzavo a taky, že poprvé pila absinth, že jí nechutnal, takže se zakuckala a všichni se smáli. A jak se opila! No ještě, že ji neviděl! Ale stejně je hlavní, že už je tady...Tolik jí scházel...A kam půjdou? Moc ráda by zkusila tu novou indickou restauraci, ty jejich koření prý působí afrodiziakálně a noc se rychle blíží..A co zítra? V televizi říkali, že má být teplo, mohli by si zajet na výlet, protože tatínek jí půjčil auto. Třeba na nějaký hrad...Miluje staré hrady! Jsou tak tajemné, vždycky toužla spatřit ducha, ale ti se po hradbách přes den asi neprocházejí. Nebo radši nějaký úplně jiný program? Nevadí...Můžeme strávit celý den v posteli, lednička prázdnotou rozhodně nezeje a filmů má v kompu taky spoustu...Hlavně, že budou spolu, to je nejdůležitější...Nesmí zapomenout vyřídit pozdrav od maminky....Už aby tu byl...Nemůže se dočkat, až pohladí jeho hebké vlasy, tolik mu je závidí. Tak husté a lesklé. A co teprve až se po tolika dnech zas políbí, už při té představě jí rosolovatí kolena a jak voní! Hmmmmm...<br />"píp, píp" SMS: "ahoj, zítra nepřijedu, vlastně nikdy nepřijedu.je konec. promiň.Roman"<br /><br /><br />No je to vlastně o ničem a přece je to opět částečné pokračování úvahy o lásce...Je v tom kousek osobní zkušenosti, ale jen malililinkej, uvidí ho jen vyvolení. Což jsou vlastně oba dva, co čtou tenhle blog :-D možná by to chtělo doladit konec, resp by to chtělo napsat vůbec nějaký konec, ale nemám čas ani náladu. Takhle nějak to přece je...Nepářem se s lidma, který nás mají rádi, protože víme, že nás budou mít rádi dál, tak co? jak prosté, milý Watsone, jak prosté...Je mi nějak divně, zítra dvě zkoušky, znalosti ne sice nulové, ale kdo ví, jestli dostatečné, motivace minimální a nálada zas taková mrazivá...Chtělo by to odstranit to sklo, sundat ten závoj, ten polštář nasáklej slzama, co mě dusí...Ale stejně Vás miluju, přátelé...A opilá nejsem, aspoň ne alkoholem...ale žitím tady a teď...<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-7342359793482007944?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-48098904563602213032010-05-16T19:36:00.000+02:002010-05-16T19:58:06.901+02:00Jsi plevel na mý dokonalý zahradě, ale ten, co krásně voní. Jsi oltář plnej černejch svíček, mezi nima dva růžový sloni. Jsi kyselá okurka na lahodnym chlebíčku, ty víš, že je nemam ráda. Jsi slunce, kterýmu se nastavim a ono mi spálí záda. Jsi lokální mrak nad mojí hlavou a průzračný jezírko, kde pirani plavou. Jsi skvrna od vína na bílý košili, krásný graffity, co deště ještě nesmyly. Napínavá knížka bez poslední stránky, pouť odkud zmizely všechny pěkný stánky. Třešeň, co roste vysoko a já na ni nedosáhnu. Šperk, na kterej nemám a moc po něm prahnu. Jsi temnej zvuk, co mě v noci straší. Jsi výstřel, co mýho koně splaší a já spadnu...vidíš? chci tě a nemůžu tě mít. Slyšíš? nechci tě a nedokážu tě opustit..<br /><br />Vím, že to není slibovaný pokračování článku o lásce...ale tak napůl možná jo...možná je to jeden z těch textů, co je není radno zveřejňovat, ale já chci, nepsala jsem to ani na papír, prostě mě to napadlo, když jsem otevřela tohle okno...možná je to znamení...těžko říct, ale dneska je mi smutno a mám aspoň pocit, že když už nic moc není podle mých představ, tak jsem aspoň dala dohromady pár pěknejch rýmů...rytmus nic moc, toho jsem si vědoma...ale tak nejsem žádnej profík, jen holka, co šílí ze statistiky a nejen z ní...<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-4809890456360221303?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-13135644832812432212010-05-14T10:54:00.002+02:002010-05-15T11:16:44.623+02:00...takhle se to nejspíš neříká. Ale to nevadí, prostě mě to napadlo. V tuhle chvíli mám na práci spoustu věcí, které už bych vážně neměla dýl odkládat nebo to špatně dopadne.Ale já zasedla ke svýmu roztomilýmu noťásku a datluju článek, na téma, které bylo, je a bude aktuální-láska. Když je teda ten květen, tak je na podobnou úvahu vhodná doba nebo ne?<br />Ale tak nějak přesně nevím, kde bych měla a chtěla začít, protože se mi na mysl hrne hromada nápadů, postřehů a vzpomínek...Nechci vypadat jako rádoby filosof nebo poeta a pokládat tu otázky typu: "Co je to láska?" To stejně nikdo neví a navíc není jen jeden druh lásky, to je každýmu snad jasný...Milujeme svoji rodinu (i když je to někdy vážně těžký), svoje přátele (tady už je to výrazně lehčí :-)), domácí mazlíčky, někdo miluje třeba svý auto atd atd...Ale já mám ted mysli tu LÁSKU, snad mi rozumíte i bez nějaký definice.<br />V poslední době mám pocit, že je okolo nás lásky čím dál míň...Asi to vyzní hloupě, ale opravdu mi to tak přijde. Znám jen několik málo párů, které jsou opravdu šťastné a kterým by se dalo závidět. Dřív jsem skálopevně věřila na tu "pravou lásku" na celý život...Věřím na ni stále, ne že ne...Ale chce to pořádnou dávku optimismu, když vidím, jak ty nejlepší slečny pláčou pro největší voly, jak lidi, co můžou tolik nabídnout jsou pořád sami, jak se dvojice, který ještě nedávno chodily v růžovým oparu, hádají a dělají si naschvály...A co teprve když se podívám na jinou věkovou skupinu, generaci svých rodičů...Jeden rozvod za druhým, domácí násilí, nedostatek porozumění a něhy, spory kvůli každý kravině...Zkrátka to, co vidím okolo sebe nějak neodpovídá tomu romantickýmu obrazu, kterej jsem v hlavě nosila několik let...<br />Jsem naivní, ale ne natolik, abych věřila, že ve svých dvaceti najdu někoho, kdo mě bude už navždycky milovat, není to samozřejmě nemožné, ale nazvala bych to "vysoce nepravděpodobné"...Ale zárověň si myslím, že většína lidí v tomhle věku lásku s velkým L ani nehledá. Chceme si užívat, užívat a užívat...Ale málokdo na to chce být sám, je přece hezký se o radost s někým dělit...Jenže spoustě lidem stačí prostě "někoho" mít, jsi hezkej?-jo, máš auto a peníze-jo, budeš mě obletovat a obdivovat-jo! Tak pojď ke mně, bejby...To bylo samozřejmě hodně nadnesený, ale snad každej pochopí, co tím chci říct...<br />Většina z nás se obklopuje lidmi, kteří jsou nám svým způsobem podobní, máme společné názory, zájmy...To je běžná věc a proto se teď zaměřím spíš na lidi, kteří se pohybují kolem mě. je jasný, že ani ti by mi možná nedali úplně za pravdu, ale na tom nezáleží. Budu sice psát v první osobě, protože na blogu je člověk tak trochu "jájínek"...Ale...No...Takže...:-)<br />Myslím si, že člověk jako druh je předurčen k životu v páru. Někteří z nás si to neradi připouští, ale je to tak. Jak s radostí vykrádám mistra Hemingwaye: "žádný člověk není ostrov sám pro sebe" Já mám například to štěstí, že žiju na souostroví, kde je několik ostrůvků blizoučko sebe a svítí nad námi slavný souhvězdí. Se sousedkama si vzájemně pomáháme, milujem jedna druhou, navštěvujeme se, pomáháme si, když přijde nějaká nečekaná katastrofa, budujem novou kulturu...Možná trochu přeháním, ale kdo mě zná, ten ví, že mluvím o "Hvězdném týmu"...Ale nejsou to jen ony, mám i jiné úžasné přátele(tady bych ráda zdůraznila, že odlišuju pojmy "přítel" a "kamarád", i když o všech běžně mluvím jako o kamarádech, protože "moje nejlepší přítelkyně" zní zkrátka podivně :-P) a děkuju jim za to, že jsou....Uf, nějak jsem se nechala zavalit sentimentem a odklonila jsem se od tématu... Píšu přece o tom typu lásky, který Vám přátelé dát nemůžou.<br />Teď tu popíšu ryze subjektivní pocity, myslím, že každej z nás zkrátka věci prožívá jinak, tak se nebouřete, že "tak to není". Ale s přáteli nemívám motýlky v briše, necítím násládlý těžký vůně, co mi zatěmňujou mysl, nebloudím ružovým oparem, pocit bezpečí mi sice dávájí...ale je úplně jinej...Jinej v tom, že jen pocit bezpečí, kterej se objeví, když jsem s někým koho ehm nebudu psát miluju, ale jo, budu...Přece píšu o lásce...takže koho miluju, je jedinečnej v tom, že jen tenhle pocit mě chrání před zklamáním z lásky...Ehm, snad mě chápete. Trochu ujetý, že jo? Ale tak nějak to prostě mám a chápu. I když to tu popisuju ryze hypoteticky, protože něco podobnýho jsem ve svým "dospěláckým" životě zatím nezažila.<br />Tím se dostáváme k té smutné části. Jak se to stane, že člověk prostě nemůže najít ten správnej dílek puzzle? Sakryš...koukám, že jsem se nějak moc rozespala a pořádná myšlenka zatím nikde...Stejně si nedělám nadějě, že by to někdo vůbec četl, tak se tady omluvím s tím, že se fakt musím jít učit a tenhle článek se snad velmi velmi brzy dočká pokračování...Protože tuhle úvahu prostě chci dovést ke zdárnému konci, je to taková citovka :-) tak zatíííím<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-1313564483281243221?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-7912066474373488211.post-50161430737321106502010-05-08T20:32:00.000+02:002010-05-08T21:04:39.230+02:00Tak dost! Konec vyhejbání! Jednou jsem si tenhle blog založila, tak sem taky budu psát...Už ho mám registrovanej nějakej ten pátek a pořád jsem sem nevložila ani řádku. Tenhle virtuální zápisník jsem vytvořila z náhlýho popudu před pár týdny asi v pět ráno, zrovna jsem zažila něco nepěkného, cítila jsem se smutná a osamělá a myslela jsem, že mi pomůže se z toho prostě vypsat, protože to na mě vždycky fungovalo a zárověň jsem myslela, že když to takhle zveřejním na netu, může se z toho poučit i někdo další...Ale kdykoliv jsem teda s nějakým článkem začala, nepodařilo se mi ho dokončit. Zdál se mi buď moc osobní, nebo moc hloupej...Teď vím, že jsem to zbytečně moc řešila...Vždyť je to jedno..<br />Takže se držte, začínám! Myslím, že na úvod by bylo vhodné se představit. Jmenuju se Káťa a je mi dvacet let (haha, jak z nějaký seznamky, mimochodem...kdyby se nějakej zájemce chytil, nebudu proti :-D) Kde bydlím asi v tuhle chvíli nehraje roli...Co by ale mohlo být zajímavý nebo aspoň podstatný pro představu o mně, jsou moje záliby...Nejsou vlastně nic extra...Jsem ohromnej knižní, hudební, divadelní a filmovej fanoušek, myslím, že pokud ten blog nebudu flákat, na zmíněná témata se určitě brzo dostane. Kdybych měla vyjmenovat všechny svý oblíbený knížky, tak bych asi zarostla do židle, než bych to sepsala...Ale mám ráda třeba Harryho Pottera, hlavně čtvrtý a poslední díl, taky celou ságu o Edwardovi a Belle a vůbec se za to nestydím, protože je to nejkrásnější příběh lásky, co byl v posledních letech napsán. Když jsme u těch slaďáků, doporučuju "Kde končí duha" od Cecelie Ahern, četla jsem to sice jen jednou a někoho by mohl odradit už ten šíleně kýčovitej obal, ale pro slečny, co rády romantiku je to povinná četba. Z autorů nedám dopustit na Kulhánka, ten mě dostal až v poslední době a jen tak se mě nepustí a taky na Irenu Douskovou, přes kterou se plynule dostáváme k mým oblíbeným divadelním hrám (vím, že knížek jsem mohla vyjmenovat víc, ale nechci nikoho nudit hned na začátku a jestli Vás to zajímá, nestyďte se ptát) Takže to divadlo...Hry "Hrdý Budžes" a "Oněgin byl rusák" bych mohla vidět klidně každý týden a stejně bych se pořád nadšeně smála. A ještě mám moc ráda "Sen noci Svatojánské" od Wildy Shakespearů :-) A taky miluju muzikály (Jesus Christ Superstar, Hair, Krysař a opět Sny noci Svatojánské), přes které se od divadla dostáváme k hudbě. Ráda si poslechnu In Extremo, Rammstein, Nightwish, Nicka Cavea...To je ta ponuřejší a "hlubší" část mých hudebních lásek. Ale mám ráda třeba i Spice Girls a myslím, že i taková Lady GaGa má něco do sebe :-D Z českých interpretů se mi líbí Landa, Kabáti a Jasná páka...Tak ještě tu zbývají ty filmy, těch je moc, moc, moc...takže je pro tentokrát vynechám, kdo mě zná ten ví a kdo mě nezná, tak se buď zeptá, nebo je mu to fuk :-) Bez mučení přiznávám, že nejsem žádnej nadšenej sportovec. Ale občas si s kamarádkou zajdu ráda zacvičit nebo zajezdit na kole a hlavně miluju procházky. A to jak v milé společnosti, tak jen sama se sebou...Zbožňuju tu zelenou barvu, který je teď na jaře všude plno...Takovou tu svěží, já sama jí říkám "barva naděje"...<br />Fujky, fujky...nějak jsem se o sobě rozepsala...tak doufám, že hned z kraje nezískáte dojem, že jsem nějakej egoista, co si nevidí dál než na špičku nosu...Ale už jsem párkrát slyšela, že tak na někoho působím, tak to sem radši píšu rovnou a vy pak může být už jen příjemně překvapeni :-) Zároveň se omlouvám za případné chyby nebo nesrozumitelný vyjadřování nebo výroky...Ale lepší už to nebude...Tak se mnou mějte trpělivost a snad se brzo dočkáte nových textíků...díky za podporu a přeju krásný večer!<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/7912066474373488211-5016143073732110650?l=tojsemprosteja.blogspot.com' alt='' /></div>Padmahttp://www.blogger.com/profile/17284849113117322347noreply@blogger.com2